Mírně didaktická

Někteří neprávníci, kteří mi píší, se sice radují, že dovedou celkem dobře zkontrolovat, že jedna plus jedna plus tři nebývá obvykle v našem vesmíru šest a že doba od září do ledna netrvá jediný měsíc podle žádného známého kalendáře, ale rádi by se zasmáli i ostatním žertovným blbinkám, jež díky pisateli plzeňských dopisových bomb putují naší krásnou krajinou, mimo jiné i těm, v nichž se předstírají nějaká právní moudra. Tak budiž.

Už jsem se zmínil o úředním (podle mého názoru ovšem nanejvýš lehce pseudoúředním) povzdechu, že osočení plzeňští absolventi se proti hrozbě odebírání titulů brání nejčastěji jen poukazem na to, že to prostě nejde. Abychom použili příklady obzvláště pitomé, a tedy kvalitou plně srovnatelné s výhrůžnými texty pana exnáměstka, jež nechává rozesílat vysokoškolskou poštou, vezměme si za příklad situaci živelné katastrofy. Při vyhlášení stavu nebezpečí může hejtman kraje uložit komukoli povinnost k překonání ohrožení (§ 14 odst. 5 krizového zákona č. 24O/2000 Sb.). Už v jiné úvaze (Co dělat?) jsem si dovolil tipnout reakci místní obyvatelky, kdyby jí krajský hejtman uložil povinnost poskytovat všestranné sexuální služby záchranářům, aby byli vyrovnanější a spokojenější (abstrahoval jsem ovšem od rozradostněné nymfomanky a sázel jsem spíše na upřímné kopance). Kdyby se však zmíněná obyvatelka posléze dostala od kopancových činů ke slovům, asi by v prvé řadě prohlašovala, že to nejde, a teprve potom by mezi dobře míněnými fackami namítala, že je stará, přepracovaná, bolí ji hlava a podobně.

Tak to prostě v životě chodí. Když Vás někdo chce ohromit a také ohrozit zhovadilostí, namítnete přece v prvé řadě, že je to zhovadilost.

Když Vám někdo dá dotaci, může jí v případě nějakých porušení zákona chtít zpátky, protože to zákon říká. Když něco někomu půjčíte, můžete to chtít zpátky, protože to zákon říká. Dokonce když něco někomu darujete, můžete to někdy chtít zpátky, protože to zákon říká.

Ale když prezident jmenuje soudce, nemůže je odvolat, protože to zákon nikde neříká. Když si zvolíte poslance, můžete toho celé roky litovat tak hořce, až se Vám zkroutí nehty na všech končetinách, ale nemůžete je odvolat, protože to zákon nikde neříká. Když vám vysoká škola udělí akademický titul, mohou se její představitelé sami kroutit vzteky či závistí jako žížaly, ale nemohou Vám ho sebrat, protože to žádný zákon nikde neříká.

Manželka, manžel nebo registrovaný partner Vás, když ho omrzíte, mohou vykopnout stejně jako třeba úředník, kterého soustavně otravujete nekonečnými a nesmyslnými dotazy, zatímco policista Vás v určité situaci může nakopnout. Rozdíl není jen v intenzitě bolesti po střetu s měkkou manželskou nebo registrovaně partnerskou pantoflí či úřednickou bačkorou nebo naopak policejním bagančetem, k tomuto úkonu nepochybně vhodnějším. Rozdíl nebude ani v tom, že policejní kop bude jistě školenější, a tedy podstatně kvalifikovanější. Rozdíl je v tom, že pokud právo kopat nebo mlátit obuškem přiznává zákon, jde o určení pravomoci.

Protože v žádném zákoně není nikde stanoveno, že by se akademické tituly mohly odebírat, znamená to, že pravomoc k takovému počínání žádný zákon nestanoví. Tím si tvůrce dopisových bomb hnojůvek ovšem hlavu rozhodně neláme. Z věty (§ 57 odst. 7 zákona o vysokých školách), jež praví, že vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu jsou veřejné listiny, a že jsou opatřeny státním znakem a je v nich uvedena vysoká škola, která diplom uděluje a titul, který je udělován, pouze divotvorně vyvodil věcnou a místní příslušnost Západočeské Univerzity k rušení diplomů. Jakou šifru to odhalil, je ovšem pro všechny myslící tvory nezměrnou záhadou (snad: přičti k V čtyři, dostaneš Z, odečti od Y dvacet dva, dostaneš A, odečti od S dvě, dostaneš P a tak dál, až dostaneš ze slova vysokoškolský zapadoceska u?)

Velice zjednodušeně, pravomoc určuje, že se může mlátit obuškem, zatímco příslušnost určuje, kdo může obuškem mlátit. Pravomoc k rušení diplomů, neboli, jak praví novináři, k odebírání titulů, není stanovena nikde. Upřímně se obávám, že s příslušností je to zrovna tak.

Ovšem pozor! Podle pana exnáměstka může nejspíš obuškem (hubou atd.) úředně mlátit každý. Kdyby nějaký strážník nebo policista přistoupil na páně náměstkovskou hru, mohl by uplatňovat chvaty, kopy a podobně na potkání a dokonce podle vysokoškolského zákona (stačilo by, aby si v náměstskovsky oblíbeném § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách od V odečetl deset a získal K, od Y taky deset a získal O, od S zase dvě a získal P a za chvilku by se už mohlo KOPat). Jenže, jak známo, policisté a strážníci jsou přece mnohem, mnohem chytřejší, než ti, kdo takovéhle stupidity vymýšlejí, takže nás snad podle zákona o vysokých školách svými chvaty a kopy ani neuchvátí, ani nenakopou.

« Zpět