Mírně osvětová?

Nejmenovaná západočeská univerzita se rozhodla usmířit s panem exděkanem, podle jiných titulků se naopak on rozhodl usmířit s ní, a ještě podle dalších – starších (ejhle, verš) univerzita vzdala prohraný boj. Pomíjející náčelník (nyní má už nárok na ochranku, takže nám nemůže být tak snadno ukradený, jako dosud) projevil důvodnou obavu, že by bývalá nejvyšší státní zástupkyně, paní Marie Benešová, mohla mít už zase pravdu, jak je jejím zvykem (konkrétně, když v listopadu 2009 prohlásila, že v kauze plzeňských práv se z obětí dělají viníci a z viníků oběti, což je bohužel krutá, nemilosrdná, leč pravda).

Proč konkrétně je univerzitní boj prohraný, nevím. Ale protože je to boj o to, zda je zrušení pracovního poměru s bývalým panem děkanem platné nebo neplatné, bude to asi proto, že ten skvělý dokument je neplatný.

Důvodů může být mnoho a můžeme si je jenom domýšlet. Obyčejná chyba v počtech nebo v psaní zpravidla nečiní listinu neplatnou, takže, když se uspěchané předsednictvo fakultního senátu usneslo ve čtvrtek dne 8. srpna 2010 vyhlásit korespondenční hlasování o termínu volby nového děkana, nesvědčí to o jejich nakažení prorockými vizemi (protože pokrokově předběhli dobu tím, že se usnesli v den, který ještě nenastal), ale jen o nepříliš pečlivém přístupu k velmi zodpovědné činnosti (protože letošní osmý srpen na čtvrtek jaksi nepřipadá).

Chybičky v psaní tedy nevadí, samozřejmě pokud jich není příliš a pokud třeba panu exděkanovi neposlali text hrdě hlásající xccckjrghtsmh… Stejně tak nevadí chyby v počtech, pokud ovšem někomu nenapíšete, že studoval od září nějakého roku do března jiného roku, tedy pouhý měsíc (protože to vlastně není chyba v počtech, ale stupidita, jež činí Váš text nepochopitelným a tudíž nesrozumitelným), jak blahé paměti psával permanentní pan náměstek absolventům, kteří podle podobných výpočtů studovali příliš krátce.

Kdysi jsem naivně volal po více a více korbelech, čímž jsem nehodlal vyzývat k nemírnému požívání alkoholických nápojů, jež jak známo, lidskému zdraví škodí, ale k najímání odborníků, kteří se od novopečených členů odebíračského hnutí budou zcela zásadně lišit, a to nejen takovými nepodstatnými rysy jako je barva či přítomnost vlasů, pih a bradavic, tělesný vzrůst a váha, ale především tím, že znají

právo (viz úvaha „Více korbelů“ z výročí vítězného února, pro ty mladší, z 25.února 2010, no, s ohledem na výsledek asi mělo jít spíš o apríl).

Permanentní ministerský náměstek posléze dospěl k závěru, že správní orgán má nejlépe realizovat své neexistující pravomoci rozesíláním anonymů (zkusme si představit, že by Vám přišlo od neznámého úřadu rozhodnutí o uložení pokuty: než byste rozeslali odvolání na všechny existující úřady, třeba byste se rozhodli to radši nechat být), čímž právní význam rozesílaných dokumentů sice nijak nevylepšil, ale na druhé straně mu ani neuškodil, protože takové hanopisy jsou stejně právně nicotné bez ohledu na to, zda je někdo opepřil, posmrkal či jinak využil, nebo orazítkoval a nečitelně podepsal.

My nicméně víme, že ono zrušení pracovního poměru nebylo anonymní, protože se pomíjející náčelník vychloubá, že se na něm zvěčnil (jen jestli právě to nebyla chyba, protože se díky mandátu strachu stal děkanem až měsíc potom, co bylo zjevně neplatné zrušení pracovního poměru s jeho předchůdcem vysláno na zkušenou do světa).

Důvodů neplatnosti prostě může být mnoho, od nesrozumitelnosti (podivné počínání novopečenců nikdo nechápe, tak proč by jejich psaní měla být výjimkou) a neurčitosti až po obyčejný, jednoduchý rozpor se zákonem.

« Zpět