Mírně ukolébaní

vánoční přehršlí pohádek, v nichž inteligentní dobro poměrně hravě a rychle vítězí nad:

tupou zlobou, záští a závistí (zejména mladým lidem se nezřízeně závidí, že jsou mladí, chytří a krásní) bychom mohli pozapomenout, že v životě to bývá sice taky tak, ale nebývá to ani snadné ani rychlé, jak by nám studenti a učitelé jedné nejmenované právnické fakulty mohli sáhodlouze vyprávět.

A mírně ukolébaní permanentním vánočním vítězením inteligentního dobra nad hloupým zlem bychom dokonce mohli zapomenout, že nám (ať jsme chtěli nebo ne, jako že jsme moc nechtěli) ve zvolna končícím roce nadělili nástroj definitivního překonání totality a komunismu.

Jak složitě se svého času totalitní vládci dopracovávali k tomu, že brali lidem jejich akcie, jež podle velkého guru Vladimíra Iljiče byly dokladem prohnilosti posledního stadia kapitalismu, v němž už peníze samy vyráběly peníze. Jak složité procesy musely být vymyšleny, aby lidem mohli sebrat jejich majetek, a na některé majetky jako chata nebo auto už se přitom ani nedostalo.

Prostě na to v těch 50. letech minulého století šli zbytečně složitě.

Ale jak upozornil už v roce 2011 (Ekonom 2.12. 2011) jeden učitel z pražských práv (v článku Ďábel je v detailu nového zákoníku): po dobu tří let se Vám nebude chtít na valnou hromadu akciové společnosti, a co bude? Nějaký přičinlivý většinový akcionář nebo člen představenstva si Vaše akcie milerád nechá.

Neboť podle § 1050 odst. 1 nového občanského zákoníku nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci (jako je třeba akcie) po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Movitá věc, kterou její vlastník opustil, podle § 1045 odst. 1 nového kodexu nepatří nikomu. A věc, která nepatří nikomu, si může přivlastnit každý (jak stanoví pořád ještě onen § 1045 odst. 1 citovaného zákoníku). Takže jak pravil onen článek: tři roky neprojedete svůj automobil a všímavý soused si ho obětavě přivlastní.

Nepojedete tři roky na chatu, kterou máte na pronajatém pozemku, a může si ji vzít, kdo chce (protože stavba na pozemku, který smíte užívat jen dočasně, je taky dočasná, i kdyby to náhodou byla pro věčnost určená pyramida a dočasné stavby jsou podle občanského zákoníku věci movité). A když jste deset let nezajeli na svou chatu na vlastním pozemku (která tudíž není ani dočasná ani movitá, takže je nemovitá), už tam radši ani nejezděte, protože je státní (když někdo nevykonává vlastnické právo k nemovité věci deset let, má se podle § 1050 odst. 2 občanského zákoníku zato, že věc opustil, a opuštěné nemovité věci podle § 1045 odst. 2 téhož zákona pro změnu připadají státu).

Pan hlavní autor nového kodexu ovšem s nadšením ve vědecké stati (Občanský zákoník a novelizační tlaky, Bulletin advokacie č. 12/2014, str. 24) poukázal na vědecký nesouhlas s těmito závěry pana právníka z roku 2011. Dovolal se přitom opravdu novátorsky skvělého vědeckého argumentu: internetové diskuse pod článkem. Dodnes totiž o tom článku z roku 2011 diskutovali tři diskutéři: dva se nechvalně zmiňovali o autorově sexuální orientaci a třetí ho označil za hysterického a navíc právníka. Jak vidíte, pan hlavní autor na podporu svých cenných myšlenek (zejména státní rozpočet se pod jejich cenou pěkně prohnul, ale nejen on) nalezl argumenty skutečně první vědecké třídy (prvňáčci taky ještě moc neumí číst a psát).

Staří Římané blahé paměti říkávali, že quod licet Jovi, non licet bovi, což se překládá zhruba tak, že co je dovoleno Bohu, není dovoleno volu. My jsme zase už upozorňovali, jak páni autoři všechno pokud možno obrací. Jak vidět, i tuto starou zásadu.

Tak krásný zbytek pohádkových vánoc.

« Zpět