Miss

Ani ten marxismus už není co býval. Že by horkem?

Určitě je nezbytné souhlasit s tím, že záslužná a významná činnost má být po zásluze oceněna. Přitom s oceněním zasloužilých nelze vyčkávat, až se naskytne odměna, která je právě pro ně vhodná, s oceněním prostě nelze otálet.

Když jsou zásluhy, a je po ruce funkce, není třeba přemýšlet nad tím, že je zasloužilá osoba neschopná vůbec a v daném oboru zvlášť. Mírně obtloustlý človíček, který spolu s ochotně a často opilou zlou, mstivou bytostí vymýšlel takové nehoráznosti, jako odebrání akademických titulů, si za zásluhy podobného typu přišel k funkci ministra spravedlnosti, i když o právu nevěděl zbla nic (a pokud se omylem něco dozvěděl, stejně to nepoužíval). Naštěstí se při usilovném výkonu nespravedlnosti, vyvěrajícím dílem z totální neschopnosti a dílem ze zákeřné, zlé a lstivé povahy, moc neohřál.

Bohužel nebyl vykopnut na smetiště dějin, kam po zásluze patřil, ale mohl usilovat o další a další veřejné funkce, jež byl připraven vykonávat se stejnou, ne-li větší, neschopností, krutostí a zlobou.

Řeč jde samozřejmě o našem oblíbeném notorickém ministru Alexeji Čepičkovi, který nejenže se svým ochotně se opíjejícím tchánem Gottwaldem vymýšlel odebírání titulů všelijakým nepřátelům komunismu, ale postupně byl ministrem obchodu, spravedlnosti a národní obrany, jakož i sekretářem pro věci církevní a dokonce předsedou Úřadu pro vynálezy a normalizaci.

Ve směru oceňování zásluh vším, co přijde pod ruku, jak známo, vynikají zejména marxistické režimy, takže se můžeme dohadovat, zda bylo lepší ocenit uvolněnou funkcí hlavy státu vyučeného kameníka (Antonína Zápotockého), nebo zámečníka (Antonína Novotného)? Zda bylo lepší ocenit volnou funkcí ministra vnitra oceláře (Radko Kaska), horníka (Václava Noska) nebo třeba zasloužilého skokana o tyči (Rudolfa Baráka)?

Ve směru oceňování zásluh vším, co přijde pod ruku, jak známo, vynikají zejména marxistické režimy, ale, jak se zdá, ani marxistický režim už není, co býval.

Kdo se v poslední době nejvíce vyznamenal v oblasti rozkládání (i rozkrádání) státu, konkrétně toho našeho?

Nepochybně notorická paní komisní (vždyť o tom napsala i knížku, naštěstí jen útlou).

A přesto, že jde o nesmírnou zásluhu a další těžkou ránu, kterou tím zasadila všem nepřátelům komunismu (ba i přátelům literatury), a přesto, že byla opravdu milá funkce pěkně po ruce, odměna se ani z marxistických rukou nedostavila.

Číňané si klidně zvolili za Miss World nějakou nedostudovanou učitelku. Marxismus už prostě není, co býval.

A když už snad vzhledem k provdání (což je ovšem důvod jistě jen zástupný a celkově trapný) nechtěli za Miss World notorickou paní komisní, měli vycházet z nehynoucích zásluh pana exministra kmotrovské spravedlnosti, který nikdy nic nezkazil (protože nikdy nic nedělal) a přitom zopakoval slovo reforma tolikrát, že mu nikdo další nesahá ani po kotníky.

A pak, že ve směru oceňování zásluh vším, co přijde pod ruku, vynikají zejména marxistické režimy. Takové nehynoucí zásluhy o boj proti všem buržoazně demokratickým mechanismům, schod bezkonkurenčně prošlapaný při reformních projevech, při nichž se Fidel Castro hluboce styděl za svou stručnost, a kde je odměna? Kde je titul Miss World?

Já bych věděl, ale to před dvaadvacátou hodinou nemůžeme použít.

« Zpět