Motivy?

Proboha, proč ze sebe ti (a nyní následuje nereprodukovatelný výraz různého stupně nereprodukova­telnosti) veřejně dělají takové pitomce, dokonce co možná nejveřejněji, klade si otázku spousta lidí (a také klade mi).

Novopečenci svým soustavným prozrazováním kdečeho, co se stalo, stane, nikdy nestalo, nebo nikdy nestane, už naštěstí všechny normální lidi znechutili natolik, že radši všechno sami prozrazují taky, jen aby jim sebrali prvenství, takže některé motivy snad známe.

Pan exnáměstek se prý nechal motivovat k anonymnímu psaní celkem negramotných dopisů smlouvou na cca milion korun, které nutně potřebuje na kafe (jak přece podotkl nový pan děkan/exministr, dají mu za ty dopisy sotva tak na kafe, a jak prozrazují jiní, dali mu při té příležitosti smlouvu na cca milion korun).

Vidíte, i pan ombudsman se občas utne. Svého času se domníval, že za plzeňskou kauzu může Ústavní soud, protože nečekaně zrušil volby a tím pádem najednou nebylo o čem psát. Ale, jak už jsem prozradil pro změnu já, za všechno ve skutečnosti může pan doktor Uzunoglu. Kdyby dal panu exnáměstskovi ten úplatek, o který ho pan exnáměstek důrazně a důvodně žádal, mohl by mít pan exnáměstek svou kávu zajištěnou a nemusel by si přivydělávat dopisy na téma 1+1+3=6 (komise, která se skládá z předsedy, místopředsedy a nejméně tří členů podle něj musí být nejméně šestičlenná), polovina ze šesti je, světe div se, taky šest (podle studijního a zkušebního řádu je komise schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů, podle dopisů, které prý nasmolil právě pan exnáměstek, proto musí být přítomno nejméně šest členů komise), ba dokonce, že i polovina z pěti je šest (komise, která se skládá z předsedy, místopředsedy a nejméně tří členů, je schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů, podle dopisů, zpatlaných prý panem exnáměstkem, proto musí být přítomno nejméně šest členů komise), nebo že čtyři je míň než tři (podle studijního a zkušebního řádu je komise schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů, takže prý není schopna se usnášet, jsou-li přítomni jen čtyři z jejích pěti členů). Ale na druhou stranu, čemu bychom se tak hezky zasmáli?

Konečně se tedy dozvídáme, proč byli takovou dlouhou dobu dehonestováni někteří plzeňští absolventi. Přece například proto, že netušili, že polovina ze šesti, ba i z pěti, je šest (to je nový matematický objev: 2×6=nejen 6, ale i 5!), ačkoli jako zkušení pedagogové to tušit mohli a dokonce měli. Dozvídáme se také o motivaci pana exnáměstka, aby se ujal úkolu, jehož se většina právníků štítila. Znám lidi, kteří by za milion sežrali i vlastní, hm, pavučinu, tak proč by za takový peníz (nota bene, když mu stačí sotva na kávu) nenapsal (svými, ovšem poněkud neumělými slovy), že 6:2=5:2=6.

A co ti ostatní? Kdybych studoval šest, sedm či osm let, tak jako novopečení proděkani a duše s nimi spřažené, namísto obvyklých tří či čtyř, asi bych moc nepropagoval, že někdo jiný musí být potrestán za to, že studoval celých dlouhých 4,5 roku. Že by v jejich případě platilo, co praví bible: neboť vidí snítko v oku druhého, ale trám v oku vlastním nevidí? Nebo snad máme hledat odpověď kdesi v příslovích, třeba v onom slavném českém: Dej volovi úřad, vyplodí lejstro?

Když už jsme u přísloví, zcela mimo téma si dovolím přidat další krásné české: Do vlastního hnízda kálí jenom úplně blbý pták, a třeba taky jedno židovské: Kozel je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, blbec ze všech stran.

Ale kdybych byl náhodou aktivním politikem, to by byla samozřejmě jiná (jak pravil už Napoleon Bonaparte: V politice není hloupost handicap).

Podle § 16 zákona č. 247/1995 Sb. se mezi kandidující politické strany dělí ubohých 14 hodin vysílacího času veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu v období od šestnáctého dne před volbami do 48 hodin před jejich zahájením. Jenže když investujete nějaký ten školní milion (snadno ho ušetříte, když vyhodíte osm až deset učitelů) do svého bývalého náměstka, nakopíruje Vám z jednoho dopisu nejen pět podobných, ale třeba i ještě pár dalších, možná dokonce s nějakou mírnou, leč opět geniální, matematickou obměnou, třeba 1+1+1=111, a ty pak slavnostně pošlete panu rektorovi a labužnicky sklízíte hřejivou mediální pozornost. Pan děkan/exminis­tr/poslanec/kan­didát slíbil splnit poštovní misi do 15.května, což je ovšem sobota, takže lze usuzovat spíše na pondělí, a když dopisy půjdou takovým tempem, jakým cestovalo těch pět dosud doručených, možná to vydrží i přes oba volební dny. A hádejte, kdo bude pořád v televizi?

Samozřejmě se ptáte, čím si pan exministr takovou televizní přízeň vysloužil (pro ty, kteří by zase jednou chtěli osvěžit svou největší dovednosti a někde mne udat, upozorňuji: je tam opravdu jen jedno o a jedno u). Znám lidi, kteří denně nosí na poštu desítky dopisů a v televizi jsem je ani nezahlédl. Takže odpověď zní: Nemám tušení. Vy snad ano?

« Zpět