Mouchy středověku

aneb stručně o Dni vzdělanosti.

Zvolna nám totiž odplývá do nenávratné minulosti právě letošní Den vzdělanosti (podle data založení Karlovy Univerzity).

Taky byla toho 7. dubna (ovšem pro změnu roku 529) zveřejněna první část justiniánského občanského zákoníku, takže vidíme, že ani ty dávné časy nebyly bez chyb.

Připomenutím justiniánského kodexu se totiž už zase dostáváme k právu a navíc ještě ke všemu i k právníkům. Ti totiž za císaře Justiniána, ba i později, vytvářeli právní předpisy. Naopak v dnešní pokrokové současnosti zvítězily zcela jiné postupy, zásady a trendy, protože (jak v neděli prozradil pan předseda Nejvyššího správního soudu) dnes zákony píši děti a amatéři (jak je vidět například na zářném příkladu nového občanského zákoníku).

Komu by se snad z neznámých, nepochybně tmářských, důvodů po právu zastesklo, nemusí ovšem ztrácet naději. Už jsme opakovaně připomínali, že páni autoři nového zákoníku, ovšem samozřejmě za nemalý peníz, odhalují, kdy není třeba jejich výtvory respektovat (například pro jejich chybnost, neúplnost, hloupost a podobně), ale kdy se můžete řídit předpisy, jež nový zákoník výslovně zrušil (sice se jimi podle autorů můžete řídit zatím jen někdy, ale okruh se nadějně rozšiřuje).

Sami tedy vidíte, že ony staré dávné časy v lecčems nebyly ani zdaleka tak skvělé, jak by se zdálo. Když si připomenete justiniánský občanský zákoník, připomenete si právo a právníky. Když si připomenete náš nový, moderní občanský zákoník (což vlastně nemusíte, neb Vám ho neustále někdo vnucuje), rozhodně nepomyslíte ani na jedno, ani na druhé (ani na právo, ani na právníky), což je správné, neboť náš nový kodex ani s jedním ani s druhým nemá nic společného.

Prostě i ten středověk měl své mouchy (jednak doslova, ale také obrazně).

Vždyť třeba takový rádoby slavný filozof (a přitom studoval jen v letech 1495 až 1499, tedy poněkud kratší, nežli standardní dobu) Erasmus Rotterdamský proslul výroky, jež by mu dnes významně škodily při akreditačním procesu. Například chybně nabádal ženy, aby se „nevožíraly, nerozsívaly klevety ohavné a nehadrovaly babským způsobem“ (ať už je to cokoli), ač měl vědět, že ve víně je pravda a že tudíž příslušné komisní funkcionářky jsou povinny ji tam usilovně a především opakovaně, případně permanentně, hledat.

« Zpět