Moudra

V období lehce povolebním sluší připomenout nehynoucí zásluhy stran onoho klání, a samozřejmě je slušnější, aby v prvé řadě byla zmíněna alespoň jiná vítězství (ve volbách všeho druhu to zatím permanentně končí debaklem) strany odporné (stranou odpornou rozumí se strana proti stojící, též odpůrčí, jak se říkalo před nějakými sto lety, což je sice pro čerstvě nezvoleného novopečenského guru období příliš mladé, leč aspoň ještě srozumitelné).

Rádi bychom tedy upoutali Vaši pozornost na vítězství, jichž právě ve volebním období božský novopečenský guru, občas pózující i pod pseudonymem statutární proděkan, dosáhl.

Včerejší Plzeňský deník informoval například o žalobách desítek studentů proti jejich poněkud krkavčí alma mater, přičemž žalující studenti mimo jiné namítali, že rozhodnutí jim byla odeslána v době, kdy už byl zvolen a ustanoven nový děkan, takže pan Božský coby zástupce toho bývalého neměl co rozhodovat. Reakce pana Božského je, jako ostatně vždy, vpravdě božská, pro nás obyčejné smrtelníky, přinejmenším úchvatná.

Citovaný deník píše: „…podle Eliáše je podstatné datum rozhodnutí, nikoli odeslání.“

Hned je vidět na slovo vzatý odborník, který se s nějakými nesouhlasícími přiblblíky nepáře, a když mu nějaký zákon nevyhovuje, nebo ho spíš nezná, prostě si radostně vymyslí jiný. My ostatní si jen tiše a nechápavě ukazujeme prstem ve správním řádu (zákoně č. 500/2004 Sb.) na darebné ustanovení § 71 odst. 2 písmeno a). Kdoví, jestli ho nakonec nepropašoval preventivně před šesti roky do zákona nějaký rychlostudent?

Podle zákona (§ 72 odst. 2 písm.a) správního řádu č. 500/2004 Sb.) se (cituji doslova:) „vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení k doručení… popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám, na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: vypraveno dne:…“ Rovněž Nejvyšší správní soud (například v rozhodnutí ze dne 16.4.2010, č.j. 7 As 11/2010–134) rozhodl, že „datem vydání rozhodnutí není datum vyhotovení rozhodnutí, které obvykle bývá uvedeno na rozhodnutí, ale…předání stejnopisu rozhodnutí k doručení poště…“ Ovšem, pozor: „…podle Eliáše je podstatné datum rozhodnutí, nikoli odeslání.“

Copak by se někdo řídil nějakým přitroublým zákonem, když si pan Božský vymyslel něco jiného, navíc tak prudce originálního?

Jen se (spolu s většinou z Vás) přece jen divím, proč se novopečenci dříve, nežli začali vyvádět své kousky, nezeptali nějakého právníka?

Pan nejspíše dříve statutární proděkan (jde o neexistující funkci a zprávy o tom, zda dotyčný tohoto pseudonymu stále používá, se poněkud rozcházejí) ve zmíněném Plzeňském deníku připustil, že nebyl nejstarším z proděkanů, přičemž podle fakultního statutu právě nejstarší z proděkanů má vykonávat děkanské pravomoci, není-li děkana.

K výtce, že podle zákona nebyl oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech studentů však skvěle kontroval tím, že právnická fakulta měla v tomto směru zvláštní pokyn.

Řekněte sami: není to ještě úžasnější? Nějaký přiblblý zákon si cosi nezajímavého stanoví a plyne z něj podivnost (cituji z právní analýzy, kterou má Západočeská Univerzita k dispozici:) „nikdo nemůže někoho pověřit, aby za něj vykonával jeho veřejnou funkci poté, co ji on sám ztratí,“ avšak novopečenci na to vyzráli a sepsali si pokyn, že to bude jinak.

Ještě štěstí, že na něco podobného nepřišli svého času komunisté, nebo třeba Habsburkové: napsali by pokyn o zastupování a my bychom si mohli volby nasolit (a hlavně ušetřit, protože volené funkce by stále zastupoval například Habsburky, co Habsburky, klidně i Přemyslovci, pověřený hodnostář). Ona analýza, která se univerzitě tolik nehodí, k tomu rozverně dodává: „Pokud bychom přijali právní názor, že i po skončení funkčního období děkana JUDr. Pospíšila jeho pověření k zastupování děkana je nadále účinné, nemusel by existovat institut volby děkana…, ale mohl by vždy odstupující děkan nového děkana nějakým pokynem určit (pověřit).“

Poučeni z dřívějších, ba i současných nezdarů, především z toho, že demokratickými mechanismy (volbami) se prostě k žádné funkci nikdy nedostanou, by nyní propadlí novopečenští kandidáti do akademického senátu měli vytasit nějaká pověření od bývalých senátorů, aby je po všechny časy až do skonání věků zastupovali (takže my ostatní jsme se trápili s volbami do senátu docela zbytečně).

« Zpět