Moudré návraty

Vracet se do dobrých, zlatých časů, je moudré. Ale nesmí se to přehánět.

Slyšeli jste snad někdy o tom, že by se hrdý, pokrokový, rytířský feudál cítil být roven nějakému nevzdělanému, tmářskému sedlákovi?

A kdo přišel s tou antifeudální hloupostí nazývanou rovnost?

S heslem: Volnost, rovnost, bratrství, přišel (jak známo) Maxmilien Robespierre, a kdo to byl? Advokát! A to už radši neprásknu, že práva začal studovat v jedenácti letech pod akreditačně neuznatelnou záminkou, že je zázračné dítě. To potom není divu, že v oněch temných časech Velké francouzské revoluce například Ústava z roku 1795 nezodpovědně hlásala, že kdo není dobrým přítelem a manželem, není dobrým občanem.

A přitom na příkladu autorů nového kodexu přitom sami vidíte, jak skvělými občany jsou.

S tím vším samozřejmě nový občanský zákoník rázně zúčtoval.
Nejenže takové ošklivé slovo jako rovnost vůbec nepoužívá. On s nějakou přihlouplou nefeudální či snad dokonce antifeudální rovnosti skoncoval skutečně důsledně. Ostatně, podívejte se sami.

Vlastník budovy je při jejím prodeji či nájmu povinen zajistit zpracování průkazu energetické náročnosti a předat ho kupujícímu nebo nájemci (§ 7 odst. 2 zákona o hospodaření s energií č. 406/2000 Sb.), jinak může dostat pokutu až 100 000,– korun (§ 12 citovaného zákona).

Takže ti, kdož si nezodpovědně vlastní budovy na cizích pozemcích, nechť si pracně a draze obstarávají průkazy energetické náročnosti, nebo fasují tučné pokuty za to, že je neobstarali.

Ale když máte vlastní dům na vlastním pozemku, stává se přece dům součástí pozemku (se skvělým, vpravdě novátorským přístupem k naší mateřštině nám přece páni autoři do § 506 odst. 1 občanského zákoníku napsali „součástí pozemku je (!) stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení.“

Tak, jako nekupujete zvlášť každý vypínač nebo zásuvku v paneláku (protože jde o jeho součást, případně dnes, kdo by to řekl, o součást pozemku), už nikdy nebudete prodávat dům (budovu), ale vždy jen pozemek se všemi součástmi a příslušenstvím. A na nějaké průkazy energetické náročnosti tudíž můžete zvysoka, hm, nedbat.

I návraty do minulosti ovšem mají své meze a nesmí se přehánět. Už jsme si kdysi připomněli právnického synka (jeho otcem byl významný římský právník, o jehož studiu se však nedochovaly žádné dokumenty, takže kdo ví, jak to s ním vlastně bylo a zda o jeho studiu nejsou nějaké ty pochybnosti) Lucia Anneua Senecu. Ten si žil před více než dvěma tisíci lety. A co hlásal? Že zákon má být stručný, prý aby si ho lidé mohli pamatovat.

Sami vidíte, jak je tato temná, ba přímo ohavná, minulost stručných zákonů dávno překonána a není sebemenšího důvodu se do ní vracet.

« Zpět