Možná osmého?

Pokud někde nevyšťouráme zbytečný milion, je dnes ještě pořád 8.ledna.

Jiná věc by samozřejmě byla, kdybychom někde ten zbytečný milion či dva vyšťourali.

Jsou totiž mezi námi tací, kteří se zcela vymykají běžnému lidskému standardu, jako například pan vždycky náměstek, nejradši spravedlnostní.

Ten se lidskému standardu vymyká skutečně nebývale, alespoň pokud jde o potřebu kávy. Když mu posledně jedna nejmenovaná západočeská univerzita sehnala milion, povzdechl si přece on i jeho tehdejší exministerský šéf, že to postačuje leda na kafe.

Kdybychom ovšem nyní sehnali milion, nebo radši dva, ba ještě mnohem raději tři a více, nemuseli bychom fádně zírat do kalendáře s tím, že je 8. den roku, ale probouzeli bychom se radostně roztřeseni, jakýpak den nás dnes asi tak bude čekat? Jestlipak je 8.lednový den 56. den roku, nebo naopak teprve první či třetí? Jestlipak je ten 8.den letošního roku 45.ledna nebo už dokonce padesátého ledna? Není náhodou 32.února?

Protože však zbytečný milion nemáme, a jak se zdá, ani nikdo jiný nehodlá své vlastní úspory proměnit ve vagóny náměstkovské kávy, musíme se bavit nějak jinak.

Což v dnešní tíživé době není příliš lehké.

I pan notorický exministr kmotrovské spravedlnosti totiž jen mírně připustil, že jej ta ošklivá ženština opravdu překvapila (čímž nemyslel notorickou paní komisní, která jej překvapuje vždy jen příjemně, ale jakousi podivnou amnestii, jež ho překvapila poněkud nepříjemně). Vzpomeneme-li si, jak kdykoli z něj na vysoké škole či na ministerstvu udělali pitomce či jinak jej znemožnili, případně kdykoli se ukázalo, že něčemu ani zbla nerozumí, reagoval radostně upřímným zvoláním, že z toho v šoku? Jestliže nyní je jen poněkud překvapen, jakkoli ne příjemně, pak z toho musíme usuzovat, že tu paní amnestii přece jen trochu zná, či o ní již dříve alespoň něco zaslechl.

Notorická paní komisní se sice připojila k hlasu lidu (vždyť trávila mládí jako hrdá členka aktivního bojového svazku nejuvědomělejších občanů našeho lidu), který pomáhala formulovat stejně obětavě jako v časech, kdy jí to ukládal článek 4 Ústavy ČSSR (o vedoucí úloze KSČ ve společnosti). Ale jinak nás tentokrát neobveseluje žádnými hlubokými úvahami.

Možná proto, že unisono s odsuzováním amnestie se společností nese hlas vyzývající její bývalé spolustraníky a bývalé členy onoho bojového svazku nejuvědomělejších k odstoupení z prezidentské volby (jak otevřeně vyzývá například slavná olympionička i někteří herci).

Od něčeho podobného je však už jen krůček k výzvám, aby bývalí členové onoho bojového svazku opustili i své lukrativní funkce, takže je lépe na chvilku zůstat potichu v koutku.

Znáte to přece: sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, budeš tam sedět hodně dlouho.

A o to právě jde.

« Zpět