Možnost hrubě nemožná

Taky se Vám vůbec nechce číst nový občanský zákoník? Abyste podle něj mohli řádně žít, ba dokonce i pracovat, není nic takového zapotřebí.

Něco tak strašného po nás nemůže chtít nikdo, dokonce ani vážení autoři nového občanského zákoníku to nepožadují.

Při neděli osmadvacátého dubna se ovšem můžeme těšit lecčíms, kupříkladu že pozítří zúčtujeme s ohavnými, nepřejícími, záludnými babicemi (neb nastane Den pálení čarodějnic). Případně můžeme radostně popíjet u příležitosti výročí výroby první národní (české!) lokomotivy (28.4. 1900). Klidně můžeme pít i na oslavu založení nejstarší univerzity v Asii.

Hlavně však nám zbývá již jen 247 dnů do nejveselejší události našich moderních i nemoderních dějin (byť pro drtivou většinu národa je to spíš důvodem, aby pili na žal, a to zcela nezřízeně).

Již za pouhých 247 (kalendářních) dnů budeme však moci radostně nabírat do pytlů smrad nad hnojištěm, aniž by nás mohli zavřít do blázince.

Neboť plod je přece to, co věc (jež podle nového zákoníku může být hmotná i nehmotná) poskytuje ze své přirozené podstaty (jak praví § 491 odst. 1 nového občanského zákoníku): a kdo by mohl mít cokoli proti sběru plodů, byť nejsou tak docela hmotné?

Již za pouhých 247 dnů si budeme moci navzájem dávat do nájmu třeba, no, třeba takový nájem.

Neboť nemovité věci jsou pozemky, podzemní stavby a práva k nim a všechny ostatní věci, hmotné či nehmotné, jsou podle § 498 odst. 2 nového občanského zákoníku věcmi movitými. A do nájmu si můžeme dát nemovitou věc, ale i nezuživatelnou věc movitou (jak moudře praví § 2202 odst. 1 nového občanského zákoníku), tedy například zástavní právo, stejně jako třeba zrovna i nájem (můžeme si ovšem nejspíš pronajmout i ten smrad).

Je ovšem otázkou, jak se bude jmenovat takový nájemce nájemního práva? Že by se na to snad zapomnělo při tom velkém úsilí k definitivnímu překonání ohavné komunistické terminologie?

Jak už víme, definitivní potření komunistické terminologie proběhlo poněkud lstivě. Například odporný komunistický termín rozhrada z § 141 občanského zákoníku z roku 1950 (tedy přímo z hlubin té nejhlubší a nejtotalitnější totality) byl v § 1024 odst. 1 zákoníku z roku 2012 nahrazen zbrusu novým, demokratickým slovem rozhrada.

Není totiž rozhrada jako rozhrada, a zatímco komunistická rozhrada byla tvořena zejména zdmi, mezemi a ploty, je demokratická rozhrada tvořena zejména zdmi, mezemi, ploty a strouhami, takže zcela přesně víme, že rozdílem mezi komunismem a demokracií jsou právě ty strouhy.

Komunistickou terminologii však nový občanský zákoník definitivně zadupává do země také tím, že se vrací k hluboce demokratickému pojmu svaz.

Ti, kdo pod vlivem porevolučního odsuzování nějakých Svazů socialistické mládeže, Svazů pro spolupráci s armádou či třeba Svazů Československo-sovětského přátelství opouštěli tento hluboce demokratický termín (a nahrazovali jej módními paskvily typu federace, unie, asociace či podobně) prokázali naprosté nepochopení a nyní budou muset vynakládat naprosto nepochopitelné náklady.

To aby do názvu svých institucí vrátili jejich „svazovou povahu“ (jak jim ukládá § 214 odst. 2 nového občanského zákoníku).

Naštěstí díky skvělým a předvídavým autorům nového občanského zákoníku vlastně nemusíme jeho ustanovení vůbec číst.

Tedy, přesně řečeno, nemusíme je číst od paragrafu 2 dál.

Podle § 2 odst. 2 nového občanského zákoníku se totiž nikdo nemůže dovolávat slov zákona proti jeho smyslu.

Protože tedy smysl zákona má přednost před slovy zákona, můžeme si prostě a dobře jen zjistit jeho smysl a nemusíme se už vůbec trápit s jeho slovy.

Prostě jen zjistíme smysl zákona a, hm, vlastně to je právě to nemožné, že?

« Zpět