yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Mráčky před Sluncem
Jak napsal už Mark Twain, pravda je to nejcennější, proto s ní mnozí tak šetří.V nádherném odpoledni přeběhl přes zářící sluneční kotouč temný mráček, když mi velmi blízký kolega (byť jen lehce) vytkl, že z mých textů by se mohlo zdát, že někteří lidé jsou pitomci, kteří se nikdy nezmůžou na nic jiného, než zase na naprostou pitomost.
Takové zdání však klame, dokonce neobyčejně klame a nemá nic společného s pravdou.
Vždyť svého času student, který namísto studování uvědoměle pomlouval a udával své učitele i kolegy na nejmenované právnické fakultě na Západě Čech, sice v prvé řadě moudře upozorňoval, že mnozí hanební studenti používají ve svých pracích své vlastní myšlenky, včetně těch, které už někde zveřejnili, stejně jako vysvětloval, že všichni pochybní absolventi mu neustále nosí kopie svých indexů (kde by je jinak asi vzal, že?), i když studovali třeba řadu let před tím, než měla fakulta to nezměrné štěstí, že ho přijala.
Ale napsal taky, že před fakultou (v roce 2012) protestují fanatičtí studenti. A je přece dobře, když studenti fanaticky protestují proti bezpráví, tupé zlobě, nepravostem, závisti a mocí opilé hlouposti, jak to v oněch dnech v roce 2012 činili studenti oné západočeské právnické fakulty (ostatně i jeho další slůvka v Deníku Referendum 5.3. 2012 se mi při mé vrozené neskromnosti zalíbila a moc rád bych jim aspoň trochu věřil: „Milan Kindl se pro tyto studenty stal modlou, je pro ně tím jediným, kdo se za ně, nebohé studenty, kteří trpí za mediální podvod století, jak jej sám nazývá, vždy postavil:“ to řekněte, nebylo by snad krásné, kdyby to byla pravda?).
Navíc není v té pravdomluvnosti sám. Komu byste třeba přisoudili výrok, že „podklady zaslané Akreditační komisí jsou nesrozumitelné a zmatečné?“
Což onen pisatel spatřuje mimo jiné ve skutečnosti, že komise vydala jmenovitý seznam studentů, kteří prošli kriterii pro diplomové práce a kriterii praxe v oboru učitelství a současně jmenovitý seznam studentů, kteří prošli kriterii pro diplomové práce a kriterii praxe v oboru speciální pedagogika, přičemž oba jmenovité seznamy jsou úplně stejné, ačkoli v obou oborech pochopitelně nestudují titíž studenti („z podkladů není jasné, zda jde o omyl nebo zda důvodem je nějaká jiná skutečnost,“ jakápak asi?).
Je tedy zjevné, že jako obvykle, „podklady zaslané Akreditační komisí jsou nesrozumitelné a zmatečné,“ což ovšem není nic nového. Novinkou se však může zdát, kdo tento pravdivý poznatek vyslovuje.
Jen na okraj, činí tak jménem oné šikanované vysoké školy, nesoucí jméno našeho největšího rychlostudenta, pana Komenského, jenž jak známo za tři roky, 1611 až 1613, hned dvě vysoké školy vystudoval, a proslul navíc i všelikými protiakreditačními výroky, např.: Šťasten ten národ, co má hodně škol (ač dotyčná komise to pochopitelně vidí právě naopak).
Onen pravdivý výrok (že texty oné komise jsou nesrozumitelné a zmatečné) vyslovil v psaní z letošního 18. dubna někdejší pan náměstek notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti, ba i jiných dam. Velice rád uznávám, že tentokrát má neobyčejně hlubokou pravdu.
