Můra

Všichni pořád přemýšlíme, jestli se nám to náhodou nezdá? Jestli se neprobudíme zpocení hrůzou, že jsme se v děsivé noční můře ocitli v inkvizičním království zlé zasloužilé předsedkyně, jež za nic neodpovídala, ale mohla všechno, a jež byla ve svém rozhodování zcela nezávislá na faktech, důkazech, pravdě, spravedlnosti a zákonu.

Možná by to chtělo její nezávislost ještě významně posílit, co myslíte?

Posílit její nezávislost tak, aby na ní už nic nezáviselo.

Aby nemusela ve své nezměrné blahosklonnosti trápit, jak co nejhumánněji utratit ty nepříjemné akademické svobody a jak konečně zlikvidovat tu zatrolenou plzeňskou právnickou fakultu, která se vůbec neřídí jejími dobrými radami, a už vůbec ne těmi nevyslovenými.

Aby nemusela pořád znova a znova naplňovat svou veleúspěšnou léčitelskou misi (kolik jen lidí vyléčila třeba za posledních osmnáct dní z elementární důvěry v právo a spravedlnost) a mohla klidně odpočívat u znova a znova doplňované sklenky (pokud možno v přímém přenosu, v němž se jí tak pěkně relaxuje). Jen je otázkou, zda ještě zasedne k vínku s těmi týpky, s nimiž objektivně, nepodjatě, korektně a standardně připíjela na zhoubu plzeňských práv (pořád viz ony slušivé obrázky u úvahy Ilustrovaná II)? Protože co je to za vděk: jak praví hlas lidu, ona kvůli nim zkusila zaříznout plzeňská práva a oni si o ní píší, že je bludný balvan v cestě za právnickým vzděláním! Ona, jež se nadirigovala do vedení instituce, realizující právnické studijní programy zaměřené na soudce a státní zástupce (aby tam, nedej Bože, nevlezl nějaký jiný mafián!).

Její pan ministr se jí sice zastal („Pospíšil: Práva v Plzni končí, protože odešli odborníci,“ Aktuálně.cz. 4. února), ale jednak dost nemastně neslaně, jednak s podobnou úspěšností, s jakou nezákonně zkusil odvolat pražského vrchního státního zástupce i jinak rozvrátit státní zastupitelství.

Protože plzeňská práva nekončí.

V hospodských diskusích pod všelijakými články se sice ještě pořád pár, hm, neinformovaných zaklíná problémy plzeňských práv, ale někteří lidé (hm, lidé?) taky házeli kamením po upalovaných čarodějnicích, Janu Husovi i dalších.

Normálním lidem je skutečnost známa už dávno.

Oficiální publikace Západočeské Univerzity v Plzni z roku 2011 (na str. 99) k tak zvané kauze plzeňských práv píše: „Události oslovily širokou veřejnost především prostřednictvím medializace. Postoj médií, v řadě případů spekulativní, byl bohužel významně živen členy akademické obce Fakulty právnické, kteří medializaci vnitřních problémů povýšili na svůj světonázor a mediálním osočováním protivníků fakultu ještě více poškodili. Medializace problémů, které nebyly předem na univerzitě diskutovány, gesta směrem k veřejnosti a další projevy porušení loajality, to vše bylo mimo jiné porušením univerzitního Etického kodexu.“

Proč by si ovšem třeba televizní ministr lámal hlavu s porušením nějakých etických pravidel, když zákon porušuje jak na běžícím pásu?

Všichni bychom byli šťastní, kdyby se z televizního ministra a televizní profesorky staly bytosti už jen televizní.

Dobrý šašek přece nemusí hrát jen ministra, může úspěšně šaškovat v mnoha jiných rolích (jen na jevišti ovšem!), třeba by dokonce mohli zahrát i jeden druhého?

Na druhou stranu by to ale asi v porovnání s tím, co předvádějí teď, už větší legrace být asi ani nemohla.

« Zpět