Muška jenom...

Štěstí, co je to štěstí? Muška jenom zlatá, jak napsal básník Adolf Heyduk a jak krásně deklamoval Jaroslav Marvan coby profesor Kolísko (jen aby mu tu roli ve správním řízení nakonec nezrušili, když byl původně vzděláním jen pošťák a vymahač dluhů).

Jako sice zlatá, ale přece jen muška ovšem štěstí zřejmě nijak nemiluje čisticí prostředky (možná mu příliš připomínají repelenty) a tudíž ani čističe. Jen tak se mohlo stát, že když konečně na chvilku (která se nám ostatním ovšem zdála opravdu dlouhá) potkalo plzeňské novopečence, zavrčelo nerudně: uhněte, a šlo si dál svou cestou.

Chtělo by se skoro říci: nechoď, Vašku, s pány na led (mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme), ale epigram přece jenom napsal nějaký rychlostudent, i když naštěstí ne práv (z Karla Havlíčka Borovského sice chtěl otec mít advokáta, ale synek radši v letech 1838 až 1840 vystudoval v Praze filozofii), tak z opatrnosti spíše něco jiného, i když hodně podobného.

Třeba, že život je, jak známo pes, zatímco my vystupujeme v neveselé roli jeho patníků. Kauza plzeňských práv nám však osvětlila mnohé, třeba i to, že kdo jinému jámu kopá, ten je u něj na brigádě. Pan náměstek řady ministrů a ministryň a nyní už zase onoho původního, pana ministra podle novin kmotrovské spravedlnosti, by o tom všem mohl dlouze vyprávět.

Nechal se přemluvit, aby se podujal díla, k němuž se nepropůjčil žádný právník, a aby kopal virtuální, leč hluboké jámy ke slávě svého staronového šéfa. A ten se teď vzteká (slovy domácího tisku „láteří“) kvůli takové lapálii, jako že mu náměstek strčil do ruky úplně jiný návrh zákona, takže pan ministr, samozřejmě povznesený nad nějaké potupné čtení, plamenně zdůvodnil opak toho, co v dostatečném předstihu původně médiím avizoval. Proč však takové rozčilování? Pan ministr přece stejně nectí zákon, to zákon musí ctít pana ministra, takže je úplně jedno, co v nějakém zákoně bude.

Chvíli o panu všenáměstskovi psali jako o expertovi, než zjistili, jak je to doopravdy, a co teď? Vytkl rychlostudentovi, že se trapně vykrucuje, že jeho diplomku si půjčila policie, i když ji ve skutečnosti určitě nikdy nenapsal, s ironickým nadhledem rozdrtil tak uboze směšnou výmluvu, a co neudělá policie?

Místo, aby aspoň ze slušnosti onu určitě neexistující a před lety půjčenou diplomku transparentně a korektně ztratila, hned na první univerzitní žádost si ji klidně vrátí!

Jak pěkně upravil po anglickém způsobu (jinak se píše, jinak čte) výslovnost některých výrazů v naší krásné mateřštině, když košatě a výmluvně zdůvodnil, že slovo „může“ v § 76 odst 5 správního řádu (podle něhož se proti každému usnesení může odvolat jeho adresát, neboli ten, komu se doručuje) se v Plzni, nebo aspoň na místech, kde právě sedí on, čte „nemůže.“ A co neudělá to prožluklé Ministerstvo školství (mládeže a tělovýchovy)?

Pod č.j. 22 910/2011–30 si plzeňské univerzitě klidně napíše: „…proti usnesení, které bylo vydáno podle § 156 odst. 2 správního řádu (dovoluji vložit, že to je to ono slavné zrušení osvědčení, kterým však vysokoškolský diplom rozhodně není) se může účastník, jemuž se usnesení oznamuje odvolat.“

A navíc si ještě klidně doplní, že odpověď na otázku, zda má být rozhodování o zrušení vysokoškolských diplomů posouzeno jako trestný čin přisvojení si pravomoci úřadu, „není oprávněno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy posuzovat.“

Jak není oprávněno posuzovat? Správná odpověď přece měla být, že vše, co bývalí novopečenci dělali, je bez ohledu na rozpor se zákonem vždycky správné.

Naštěstí je jisté, že se i bývalí novopečenci znovu dočkají: všichni je zase budou chválit, vynášet je do nebe, ani křivé slůvko nepadne, nikdo o nich nebude mluvit jako o neschopných pitomcích, naopak, zahrnou je úctou a dokonce i květinami, uvidíte, že to tak bude (pohřby prostě takové bývají).

« Zpět