Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
T

yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.

Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.

 

Můžete i zírat

Tak se, prosím, dívejte pozorně. Případně můžete i zírat.

Loni se povídalo, že účinnost nového občanského zákoníku nelze odložit, protože si to nepřejí banky. Dokonce se o tom snad zmínil i pan premiér v demisi.

Mnozí se pozastavovali nad tím, co vlastně vadí bankám na patologii?

Neboť podle § 113 odst. 2 občanského zákoníku nelze pitvu (pokud ji neukládá zákon) provést bez souhlasu zemřelého, takže dokud bude lékařům, přijímajícím pacienta na operaci trapné ptát se ho, zda souhlasí s pitvou, bude patologie dál skomírat. Během ledna měl počet pitev pro účely lékařské vědy, výuky nebo výzkumu klesnout na (ne o) 10%.

Jiní se zamýšleli, co mají banky proti cizím vlasům, nehtům či chlupům: neboť podle § 97 odst. 2 občanského zákoníku se má za to, že souhlas k oddělení té části těla, která se opět obnoví, byl udělen, takže si každý může dotyčné obnovitelné části lidského těla natrhat na komkoli.

S lichvářskými úroky už je to lepší. Smlouva o úvěru s úrokem 100% denně je klasická lichva, a proto je podle § 1796 nového zákoníku neplatná. Jenže jde-li přece o podnikatele, kteří uzavřeli smlouvu při svém podnikáním, § 1796 neplatí (jak moudře praví § 1797), takže podnikatelům by banky mohly půjčovat na lichvářský úrok, co hrdlo ráčí.

Ale zlatým hřebem (do víka rakve právního státu) je bankovní záruka, pardon, finanční záruka (podle § 2019 a následujících občanského zákoníku).

Získat bankovní záruku je pracné a je to jeden z vůbec nejdražších bankovních produktů.

A teď si zkuste představit, že za drahý peníz Vám banka poskytne záruční listinu, kterou se zaváže, že zaplatí Vašemu dodavateli spoustu peněz, pokud je nezaplatíte Vy.

A potom Vašemu věřiteli, kterému tu spoustu peněz za něco dlužíte, radostně oznámí, že podobnou listinu jako ona sepsal taky pan nepřizpůsobivý občan X.Y, bytem pod mostem před potok… na jeho pravém břehu. No a co, zavrtí pohoršeně hlavou pan věřitel, co je mi do toho, co si píše nějaký, hm, nepřizpůsobivý ob­čan.

Tak se, prosím, pozorně dívejte (případně můžete i zírat):

Důvodová zpráva (k § 2029 až 2039 občanského zákoníku) praví:

„V návrhu úpravy finanční záruky osnova vychází z platné úpravy bankovní záruky obchodního zákoníku. Pojem finanční záruka se navrhuje zakotvit nikoli z důvodu změny věcného obsahu institutu, ale vzhledem k tomu, že dle návrhu občanského zákoníku výstavcem takové záruky může být nejen banka."

Až do loňského Silvestra včetně ustanovení § 315 odst. 3 obchodního zákoníku stanovilo, že „jestliže banka oznámí, že jiná banka poskytla záruku, nevzniká oznamující bance závazek ze záruky“ (odpovídá však za škodu, pokud oznámení bylo nesprávné, především nepravdivé).

Věrni moudru, jež vyjádřili v důvodové zprávě, že záruku nemusí nově vydat jen banka, ale ve svobodné zemi kdokoli, s moudrostí snad ještě větší než jindy autoři nového kodexu ustanovení z obchodního zákoníku sice opsali, ale nahradili v něm slovo „banka“ slovem „výstavce.“ Takže § 2033 nového občanského zákoníku nyní zní:

„Oznámí-li výstavce další osobě, že jiný výstavce poskytl finanční záruku, nevznikne z toho oznamujícímu výstavci povinnost z finanční záruky.“

Jo, a finanční záruka podle § 2029 odst. 1 „vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny.“

Původně prostě mohla jiná, nežli z bankovní záruky zavázaná, banka věřiteli nebo jiné osobě prostě oznámit, že další banka poskytla bankovní záruku, a potom oznamující banka nebyla k věřiteli v žádném jiném vztahu, nežli že mu odpovídala za škodu případně způsobenou nesprávným (především nepravdivým) oznámením.

Pokud však nahradíme termín banka pojmem výstavce, nastávají radovánky docela jiné.

Výstavcem totiž je vždy jen ten, kdo vystavil záruční listinu, tedy učinil písemné prohlášení, že uspokojí věřitele podle záruční listiny. Takže oznámí-li jeden výstavce (tedy ten, kdo prohlásil, že uspokojí věřitele podle záruční listiny, například banka), že jiný výstavce (tedy někdo další, kdo taky prohlásil, že uspokojí věřitele podle záruční listiny, například nepřizpůsobivý pan X.Y) poskytl finanční záruku (tedy vlastně poskytl finanční záruku rovněž), nevznikne oznamujícímu výstavci povinnosti plnit z finanční záruky, takže se oním oznámením z této povinnosti osvobozuje!

Asi lepší nebýt věřitelem.

« Zpět

webdesign and programning
IDEAS DESIGN