Mytologická

Pokud jde o naši vzájemnou komunikaci v tomto týdnu, celkem chápu, že Vás nechalo dokonale klidnými, téměř lhostejnými, že draze najatý opisovač zkusil vyzradit cosi ze svých podivných (s)myšlenek (žádnou myšlenku však nevyzradil, protože kde nic není, ani opisovač nebere, a kromě toho s touhle pořád stejnou žhavou novinkou periodicky otravuje už řadu měsíců). V klidu Vás nechalo dokonce i to, že už i novopečenský studijní proděkan (ovšem teprve, když byl zákonem zavázán mluvit pravdu, totiž když byl slyšen jako svědek) přišel najednou na to, že podle fakultního statutu přecházejí pravomoci děkana na věkem nejstaršího proděkana (a nikoli na kohosi, koho kdysi dávno, v zapomenuté minulosti, kdy byl ještě děkanem, onen děkan čímsi pověřil, protože pověření přece zaniká s funkcí pověřujícího).

Jak někteří z Vás upozorňují, jde pouze o sice nečekané, ale nijak převratné přiznání, že dotyčný svědek aspoň umí číst, neboť dalších specifických dovedností už ke zmíněnému zjištění (že osoba s pseudonymem statutární proděkan vyhazovala ze školy studenty bez jakékoli zákonné či jiné opory, snad s výjimkou virtuální či skutečné hole) není třeba.

Daleko větší pozornost, nebojím se říci, děsivé obavy, vyvolal samozřejmě poukaz na všelijaká ustanovení oné obří koláže výstřižků z feudálních předpisů, kterou si média zvykla nepřesně označovat jako návrh nového občanského zákoníku.

Mnozí samozřejmě stále hloubají například nad tím, že zvíře sice nebude věcí, ale plody, jež zvíře vydává, přesto podle § 1067 návrhu náleží vlastníkovi zvířete (jakpak něco, co není věcí, může mít svého vlastníka, ptají se jen na okraj). Například usilovně venčícími sousedy sužovaná osůbka se nyní táže, zda může nalézat ony zvířecí plody, jež jí sousedovic psiska nechávají na prahu, ba i všude okolo, a ve smyslu § 1049 odst. 1 návrhu požadovat desetinu ceny oněch nelibě vonících produktů od psích majitelů? Rozhodně ji ani trošku neuklidnilo, že pokud se majitel těchto zajímavých produktů nepřihlásí do tří let, připadnou do vlastnictví právě jí jako nálezkyni, neboť děs, že je bude muset skladovat tři roky, převýšil naději, že bude moci své lány zúrodnit psím hnojem, který bude celý jejím vlastnictvím.

Jiní však od zcela hmotných fekálií progresivně pokročili k éterické podstatě všelijakých božských bytostí, kterou nový občanský zákoník zcela zásadně změní (jako prý ostatně kdeco).

Ti bázlivější z Vás se například obávají, zda se nebudou muset měnit staré báje?

Samozřejmě nejde ani tak o vykastrování Úrana pazourkovým kladivem (nebo srpem?), protože proč by nemohla nehmotná věc být vykastrována? Všichni dobře víme, jak novopečenci například velice zdařile dokázali vykastrovat sebemenší myšlenku, a když může být dokonale vykastrovaná jakákoli myšlenka (například všechny novopečenské projevy), proč by nemohla být vykastrována nějaká nehmotná věc?

Spíše jde o to, že když tedy budou bohové nehmotnými věcmi (věci jsou hmotné a nehmotné a věcí je vše, co je od člověka odlišné, zatímco bohové jsou od člověka odlišní a nehmotní, tudíž jsou podle nového pseudokodexu věcmi nehmotnými), budeme si moci v samoobsluze kupovat třeba deset deka či kilo Radegasta, a jestlipak tu nakonec nebude nebezpečí záměny se stejnojmenným obecně oblíbeným zlatavým mokem?

Starý slovanský bůh Radegast se ovšem stane nehmotnou věcí až účinností pseudozákoníku (tedy se, pokud zvítězí zdravý rozum, nestane nehmotnou věcí nikdy), zatímco pivko už věcí je.

Pokud tedy nabude pseudoobčanský pseudokodex opravdu někdy účinnosti, bude se muset slovanský bůh podle § 2951 odst. 1 citovaného návrhu pokorně přejmenovat. V případě věci pojmenované jednou Radegast a podruhé pro změnu Radegast totiž bez pochyby hrozí nebezpečí záměny, pochopitelně zakázané (ve smyslu § 2946 odst. 2 písmeno b) návrhu), neboť nová nehmotná věc, totiž bůh, by si klidně nesla jméno „užívané již jiným soutěžitelem.“ Takže (jak zvláštní) bůh by měl prostě smůlu (pivo tu totiž bylo dřív, než se z novopečenské vůle stal nehmotnou věcí).

Taková zvláštní pitomost, že? Já to přece říkám pořád.

« Zpět