Mýtům navzdory

Když se občas zadívám do neuvěřitelně hlubokých mediálních stránek, jako kdybych pořád dokola četl o podivné (jak jinak, nežli mediální) bublině, nepřesně nazývané kauza plzeňských práv.

Jako kdyby třeba pan ministr financí včera mluvil o bývalých plzeňských novopečencích, nazývaných hrdě reformní tým pana opakovaného, či dnes spíše už notorického, exministra, když v docela jiné souvislosti prohlásil: Ani ti, kdo to tvrdili, nemohli být tak tupí, aby si mohli myslet, že někoho přesvědčí…cílem bylo jen pomluvit a poškodit.

Už jsme si taky napsali, že hříchy z lásky jsou tak sladké, že vůbec není divu, že člověk z lásky zhloupne.

Potom se ovšem velice naléhavě vnucuje otázka, z čeho hloupnou ti, kdo nejsou schopni žádného jiného citu, nežli sebelásky? A že jsou na tom co do projevů intelektu stejně jako totálně zamilovaní (případně mnohem, mnohem hůř), je očividné a viděli jsme to bohužel až příliš často.

Mockrát jsme si na těchto stránkách sice připomínali, že Albert Einstein proslul mimo jiné výrokem, že nekonečné jsou jenom dvě věci: vesmír a lidská hloupost (tím vesmírem si ovšem nebyl tak docela jist), ale stejně.

Ostatně, ten Einstein byl velice podezřelý student, jehož doktorská práce z roku 1905 ani zdaleka neobsahovala předepsaný počet mezer, a nejspíš ani správné řádkování. Kdyby se byl potkal s panem náměstkem dnes již notorického exministra, se zlou by se potázal, neboť reformní tým páně exministrův se zdravou arogancí zásadně projevoval nejen kolegialitu, ale právě i reformní myšlení počítáním mezer (že by snad proto, že ničemu jinému nerozuměli?).

Konec konců už Giordano Bruno (který byl upálen, když ho transparentně, charakterně a korektně udal jeho neúspěšný žák, což by se dnes určitě stát nemohlo) neprohlásil jen, že upálit neznamená přesvědčit, ale také že arogance a ignorance jsou dvojčata (určitě Vám při čtení tohoto citátu taky připadá, jako kdyby důvěrně znal plzeňskou kauzu, a přitom jen chvilku vedl katedru v Padově, oné baště odporných rychlostudentů práv typu Mikuláše Koperníka, Jana Nepomuckého či Casanovy).

Ostatně, vysvětlení skvělého profesního postupu notorického pana exministra, případně notorické paní komisní (protože ta taky vede zmíněnou občanskou akční komisi opakovaně), najdeme třeba už u Goetha. Což jen na okraj byl jinak taky odporný rychlostudent práv, jež absolvoval za necelé tři roky, i když aspoň ne v Plzni, ale v Lipsku, tudíž další pán, který by neměl čas obtěžovat svět básněmi, kdyby potkal titulobravého (nejen, jak může doložit nejmenovaná západočeská univerzita, jejíž rozpočet se stále léčí z jeho skromných, sotva milionových požadavků) pana náměstka.

Protože však Goethe nemusel odepisovat na nesmyslné titulobravé dopisy, mohl psát v dopisech romány a obracet se na svět svými hlubokými myšlenkami, například o tom, že moudřejší vždy ustoupí, a proto hlupáci tak často funkčně postupují.

Rozhodně však ničím z toho, co zde bylo napsáno, nehodlám snižovat velikost pana notorického exministra, o velikosti notorické paní komisní samozřejmě nemluvě.

Proto si dovolím opětovně připomenout, že i pan Okamura ve své úvaze o tom, že konečně odešla žába na prameni, uznal velikost pana notorického exministra slovy tak výstižnými, že stojí za to je ocitovat.

Navzdory mediálním mýtům, napsal totiž, je dnes už bývalý pan ministr Pospíšil vrcholem (tak vidíte!) neschopnosti, hlouposti a všehoschopnosti v nejhorším slova smyslu.

« Zpět