Mývalí cesty

Mývalové jsou naprosto úžasní tvorové.

Ačkoli si počínají v mnohém stejně například jako autoři nového občanského zákoníku (vlezou úplně všude a shrábnou tam úplně všechno, ovšem navíc to pokud možno neprodleně sní), jsou na druhou stranu roztomilí, féroví a v zásadě velice přátelští.

Ačkoli se chovají jako autoři nového občanského zákoníku a navíc všelijaké předsedkyně (považují se za pány všeho tvorstva), jsou na druhou stranu nesmírně sympatičtí.

Ačkoli mývalové vůbec nemají občanský zákoník, přesto si často počínají úplně nepochopitelně (neb jde o velmi tvrdohlavou šelmičku).

A navíc si dokonce v celé řadě případů počínají, jako kdyby ten občanský zákoník měli: viděl jsem už pár nehtů a hrsti vlasů a vousů, jež hbitě odňali jejich původnímu nositeli, úplně jako kdyby i v mývalím světě platil § 97 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že souhlas k oddělení části lidského těla, jež se znovu obnoví, byl udělen.

Samozřejmě, je tu i celá řada na první pohled zřejmých a zcela zásadních rozdílů: mývalové jsou například chlupatí, šikovní a velice inteligentní.

A tak se určitě nedivíte, že jsem se vydal do jediné země na celém světě, kde žijí hned tři druhy mývalů najednou, i když, pravda, na druhé straně na většině těch míst nemají internet (a kde ho mají, tam mají i malé červené mravenečky, pro které jsou tištěné spoje neobyčejnou lahůdkou).

Vůbec ale nechápu, jak lidé v oné jinak zaslíbené mývalí zemi (República de Costa Rica) mohou žít, vždyť tam mají občanský zákoník, který má jen pouhých 1411 paragrafů.

P. S. Pokud tedy budou mravenečci příliš čilí nebo internet příliš líný, či dokonce zcela chybějící, dovolím si Vás obtěžovat zase až koncem měsíce.

« Zpět