yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Včera jsme si připomínali, že notorickou paní komisní, notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti a pár podobně vzácných bytostí (vzácný, rozuměj: řídce se vyskytující, tedy naštěstí) si musí každý zamilovat hned na první pohled.
To proto, že jinak by nejpozději při druhém pohledu moudře prchal s větrem o závod, neboli jako o život.
A přitom jde o bytosti laskavé a milé, které by se pro (zejména některého) bližního doslova rozdaly:
Notorická paní komisní třeba projevila spalující touhu dát komukoli, téměř na potkání, klidně i plzeňským právům, akreditaci jen za pouhé zvolení pána, se kterým se jí dobře pije, do akademické funkce (jak národu povyprávěl pan exministr v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube). Pan exministr zase rozdal s nebývalou štědrostí nebývale vysoké platy, například sobě, a z čiré dobroty a lásky nadělil nějaké ty školní dvacetitisíce také té hrstce studentů, jež ho podporovala.
A tyhle zlaté časy jsme mohli mít pořád (tedy pokud by školní peníze stačily). Vzpomenete si ještě, koho můžeme vinit, že zlatý věk skončil?
Dřívější pan rektor Západočeské Univerzity totiž kdysi nečekaně odmítl velkorysou nabídku pana právnického děkana, že by vedle ministrování, poslancování a stranického místopředsedování to děkanování přece jen taky stihl. Lehkovážným odmítnutím této velkorysé nabídky zmařil tehdy neobyčejnou úsporu, které by za pouhé čtyři plné platy bylo dosaženo. Ani člověk s pozadím jako vrata, ba klidně několik vrat, tedy ani žádný obézní pohádkář (jak pana exministra nazvaly tuším Parlamentní listy) totiž nemůže sedět současně na čtyřech židlích, pokud nejsou v jedné místnosti, ale kilometry (ba stovky kilometrů) od sebe, takže nabízené řešení by přineslo například čtyřikrát nižší ošoupání děkanské židle, jakož i mnohé další výhody.
Možná, že pan rektor měl tehdy strach z Akreditační komise, protože výše uvedeným řešením obsazenosti hned čtyř židlí naráz by nynější pan notorický exministr překonal to, co nejmenovaný renomovaný advokát svého času nazýval plzeňským třeštěním, totiž ono skvělé dělení šéfky Akreditační komise na úřednici a vědmu, a to hned dvojnásobně (což se možná nesmí?)
Oficiální zdůvodnění nicméně bylo obzvláště plytké a nesmyslné: zákon o střetu zájmů prý nic podobného nedovoluje.
To je sice pravda, ale s tím, že zákon něco nedovoluje, si zejména pan náměstek pana exministra uměl vždy skvěle poradit. Když někoho nemá rád, nemluví s ním, ba prostě ho ignoruje, což je jistě zcela správné. No, a když nemá rád nějaké ty paragrafy, prostě je ignoruje.
Krom toho se proslavil tím, že české zákony uváděl do praxe zásadně v bulharštině, ovšem posunkové (tam, kde zákon výslovně tvrdí, že na studium se nevztahuje správní řád, dovodil radostně, že právě to je nesporným důkazem toho, že na studium se nevztahuje nic jiného, než právě správní řád, tam, kde správní řád stanoví, že je třeba rozhodnout bezodkladně nebo nejpozději do třiceti dnů, dovodil, že to přece znamená, že není stanovena žádná doba, do které je třeba rozhodnout, takže rozhodnout je možno kdykoli, například za sto či více let, tam, kde zákon výslovně přiznal právo na odvolání, dovodil, že adresát rozhodnutí žádné takové právo nemá), a podobně geniálně zreformoval i matematiku ze základní školy.
Sečíst jedna a jedna a tři, tak, aby vždycky vyšlo šest (komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je šestičlenná a polovina jejích členů je pro změnu podle něj zase šest, srov. třeba univerzitní č.j. R-373–10 a další), vyžaduje totiž zásadní tvůrčí přístup k matematice.
Proč je dva plus tři rovno šesti? Proč je pět děleno dvěma taky šest (např. opět č.j. R-373–10)? Přeci proto, že se to hodí.
Při takové genialitě by pan náměstek snadno vymyslel, že zákon o střetu zájmů je jen ďábelské mámení, které spíchl někdo na plzeňských právech, aby uškodil čelným představitelům reformy, a hlavně reformám samotným. A bylo by.
Prostě, nejpozději na druhý pohled utíkejte jako o život.