Na obzoru

Začíná další týden boje s bezprávím. A to se říká, že jedna nula prý nic neznamená. Ale podívejte se třeba na paní televizní profesorku, a hned sami vidíte, že to přísloví vždycky neplatí.

Po osmnácti dnech, kdy národ střídavě nevěřícně vrtěl hlavou, že je něco podobného paní komisní a jejím výplodům v normální zemi možné, a kdy se na její účet poměrně dobře bavil, zejména díky citacím z akreditační zprávy, jež pod rouškou parodie studenti plzeňských práv na své bílé demonstraci skoro doslovně ocitovali, lze zřejmě říci, že vítězství inkviziční paní je na obzoru.

Pan totálně neschopný ministr (podle slov pana expremiéra, který má jistě pravdu), který se vždycky a na každého pro jistotu vykašlal, nyní učinil pozoruhodnou výjimku („Pospíšil: Práva v Plzni končí, protože odešli odborníci,“ Aktuálně.cz. 4. února 2012).

Práva v Plzni naštěstí nekončí, mimo jiné proto, že odborníci z nich neodešli. Podle pana předsedy Nejvyššího správního soudu odešlo sotva pár akademických nul. Říká se sice, že jedna nula nic neznamená, ale pro paní televizní profesorku platí zřejmě úplně všechno úplně obráceně.

Vítězství inkviziční paní nenastalo, ale je na obzoru. Přičemž obzor, jak víme, je myšlená čára, která se vzdaluje tím více, čím více se k ní přibližujeme.

Určitě by se nám ulevilo, kdyby namísto nepravdivých prohlášení pan nespravedlnostní ministr povolal své bájeslovné experty (ty, kteří mu připravili nezákonné rozhodnutí o odvolání pražského vrchního státního zástupce, nebo úplně jiný zákon, než který chtěl předložit vládě, nebo jinou přednášku, než jakou měl přednášet, a jež úpěnlivě volá na pomoc při každé příležitosti). Jen na okraj, muž, který potřebuje pomoc, je pravděpodobně nějaká žena, velmi moudře pravil právě J. Pospíšil (ovšem spisovatel Jaroslav).

Jak prozíravě pan transparentní, korektní a mediální ministr nehlasoval pro omezení poslanecké imunity, k čemuž ho vedly závažné zdravotní důvody (když člověk zachází se zákony jako on, imunita se dost hodí).

Nevíme ovšem, zda šlo o onemocnění duševní nebo jiné, protože, poučen z dřívějších nezdarů, se tentokrát mediálně nepochlubil, že lhal a vymlouval se (někteří masochisté mezi námi si možná vzpomenou na podzim 2009, kdy se omluvil z akademického senátu z důvodu bolesti zubů, avšak televizi se hbitě pochlubil, že se ve skutečnosti bojí, aby si z něj zase tehdejší předseda akademického senátu nedělal srandu).

Povoláním svých neskutečných, bájných expertů by pan ministr velice významně urychlil neodvratnou prohru sil zvůle, zloby, podjatosti, pomstychtivosti a závisti (neboli sil svých a paní spolutelevizní profesorky).

Jen aby nám teď ve svatém zápalu boje za nepravdu, šikanu a protekcionářství paní profesorka nezkusila zakázat víno!

Určitě by ji totiž ani nenapadlo popíjet vínko, dokonce ani s těmi ideově i jinak nejbližšími (jak nám ukazuje snímek u úvahy Ilustrovaná II), kdyby jen tušila, že ve víně je pravda.

Ve víně je pravda, a možná díky němu paní televizní vyrukovala se svou vlastní pravdou zla a zášti, které nikdo nevěří.

Svíčky naděje hoří.

A plzeňská práva nekončí.

Žijí a budou žít.

Navzdory zlobě, závisti a lžím.

FPr ZČU, zůstáváme.

« Zpět