Na první pohled

Láska na první pohled bývá průšvih. A s jinými prvenstvími je to zhusta podobné.

Už opakovaně jsme si na těchto stránkách povzdychli nad tím, že nějakým omylem se nedostala do nového občanského zákoníku moudrá ustanovení Dekret Břetislavových, moderního feudálního předpisu z roku 1039, zejména o tom, že k odsouzení za některé zvlášť závažné delikty postačí pouhé obvinění z nich.

Jak notorická paní komisní, známá obdivem k našemu modernímu feudálnímu občanskému zákoníku i k jeho autorovi (vždyť za jeho zvolení do akademické funkce demokraticky a protikorupčně nabízela plzeňským právům i bezproblémovou akreditaci, jak nám v poněkud huhňavém monologu „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube prozradil pan permanentní, chcete-li, notorický, exministr kmotrovské spravedlnosti), tak i onen pan exministr sám si samozřejmě počínají, jako kdyby zmíněný princip nejen nejen v občanském zákoníku, ale pokud možno v jakémkoli předpise, už dávno byl. Abychom se nezdržovali, staré české přísloví v P.S. nám poví o důvodech oné náklonnosti.

Připomenutí Břetislava samozřejmě přináší i vzpomínku na jeho otce, knížete Oldřicha, který si jistě ve svém hrobě č. 98 mne ubohé zbytky svých záprstních kostí (když nechybí, tvoří podklad dlaně), jak pěkně se zamiloval do Boženy, když ji natrefil při praní prádla v peruckém potoce. Už jsme se kdysi zamýšleli, že svého času třeba náš milý pan exministr, plzeňský exprofesor (nebo snad spíš explzeňský profesor?), který pro nás přeložil občanský zákoník ze staré němčiny do ještě starší češtiny, případně další stejně či podobně našemu srdci milí, také čistili fakultu jen proto, aby se do nich zamiloval nějaký ten vladař? Ostatně, i v čisté lásce se peníze hodí, a tak naši někdejší novopečenci čistili svou alma mater nejen od kolegů a hlavně od studentů, ale i od peněz a jiných zbytečností.

Vladař by se ovšem do našich pradlenek musel zamilovat hned na úplně první pohled,tak, jako Oldřich se zamiloval hned na první pohled do Křesinovy manželky; kdo se na ně totiž podívá víckrát, ten se pochopitelně už nikdy nezamiluje (tedy do nich), ale naopak utíká do bezpečí, co mu síly stačí. Jak opět praví přísloví, jež se nám už do P.S. nevejde: proti pomatenosti lásky na první pohled pomůže jen další pohled.

Význam prvenství je tedy naprosto nepopiratelný.

Jak ukazuje zkušenost (zhusta nebývale trpká), například zkušenost učitelů a hlavně studentů plzeňských práv, u některých slov je prostě rozhodující, kdo je řekne první.

Kupodivu od toho, kdo nějaké slovo řekne jako první, se odvozuje nejen jeho magická síla, ale také jeho obsah a význam.

Notorická paní komisní kdysi promluvila o tom, jak strašně špatná jsou plzeňská práva. Když potom říkala, že by dala ruku do ohně za to, jak je z nich už dobrá škola, nikdo jí neuvěřil, posléze si dokonce neuvěřila sama a vrátila se pokorně k původnímu tvrzení.

Kdysi vymyslela skromným odhadem cca 400 chybujících plzeňských studentů. Z oněch bezmála 5% (400 z cca 7000) počet zlotřilých studentů strmě vzrůstal na 0,3% (dvacet z cca 7000), 0,2% (patnáct z cca 7000), 0,14% (deset z cca 7000) až k 0,002 (dva až tři z cca 7000), přičemž se stále najdou nezměrně prosté a důvěřivé duše, které věří původním prohlášením notorické paní komisní.

Když někdo poprvé něco plácne, bývá to prostě jako láska na první pohled. Jak totiž pravilo tentokrát nikoli přísloví, ale francouzský spisovatel Jean-Richard Bloch: Láska na první pohled je zároveň posledním pohledem rozumu.

P.S. Každá žena má slabost pro pitomce, co kdyby zblbli z lásky k ní?

« Zpět