Nad systémem hodnot

Rozhodně se nesnažím Vás v horkém víkendovém počasí ochladit odporně ledovou sprchou na téma životní hodnoty novopečeného velení plzeňských práv. Jednak všichni dávno víme, že novopečenci vyznávají jen jednu jedinou, v jejich hodnotovém systému krutě opuštěnou a trvale osamělou hodnotu, a to vlastní prospěch, a víme to už tak dávno, že by se stejně žádná ledová sprcha nekonala, a mohli bychom se leda kroutit pod vlažným pramínkem vyčpělé informační zálivky.

Naopak, z našeho právního řádu se systém hodnot zjišťuje opravdu těžko. Vezměme si třeba takový zánik odpovědnosti za trestné činy uplynutím času (zákon mluví o promlčení):

Uzavřete-li jako pořád ještě ženatý či vdaná nový sňatek, už za tři roky se můžete úřadům zlomyslně a jedovatě vychechtávat a před policisty se blýskat oběma či více snubními prsteny (o trestný čin dvojího manželství jde totiž podle § 194 trestního zákoníku i tehdy, když si pořídíte současně šest či více manželek či manželů, ale víc než šest snubních prstýnků se na prst standardní délky nevejde). Totéž Vás čeká, když si iniciativně vyrobíte na zahradě funkční tank (tedy z hlediska právního, jinak je přece jen asi určitý rozdíl mít doma jeden tank nebo šest rozmrzelých manželek), anebo, protože s pásy bývá přece jen těžké pořízení, aspoň pořádné funkční dělo. Pomíjím samozřejmě takové radovánky, jako že z nedbalosti jinému ukousnete nohu nebo aspoň prst, nebo že mu ublížíte sice dokonce úmyslně, ale v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku a podobně. Po krátkých třech letech se můžete spokojeně promenádovat po kolonádě s ukousnutým prstem na řetízku kolem krku (nosit na krku ukousnutou nohu je sice z právního hlediska také totéž, ale technicky je to přece jen poněkud obtížnější), případně sušenou končetinu obřadně či jinak pojídat (což je sice odporné, ale jak praví klasik, s hořčicí ne tolik).

Zato nerozumní nešťastníci, kteří se žádného trestného činu nedopustili, mají z hlediska času prostě smůlu (co by se jim, darebákům, taky mělo promlčovat, když nic špatného neudělali?).

Dopustili se pouze nepromlčitelných deliktů, jako je bordel v knihovně (na němž je z hlediska právního zajímavé, že se jej dopustíte, i když do knihovny nikdy nevstoupíte), nečitelný učitelský podpis, nenalezení dokumentů, které už podle zákona musejí být skartovány, a možná i dalších zavrženíhodných jednání, pokud pan exnáměstek ještě na něco zajímavého přijde. Kdyby takový viník č.j. R-583–10 před dvanácti lety (v roce 1998) tušil, že se neodpustitelně prohřešuje nečitelným podpisem tehdejšího děkana, určitě by ho radši rozumněji ve zmatku či úleku přetáhl nějakým hnátem po hlavě (což by mi vůbec nevadilo, já jsem byl děkanem až od roku 1999), nebo aspoň přes pazouru, aby ho přesvědčil k čitelnějšímu písemnému projevu (a už dlouhých devět let by se radoval z beztrestnosti, kterou mu čas přinesl). Popravdě řečeno, plynutím času by už nabyl beztrestnosti, i kdyby ho tehdy raději znásilnil.

Systém hodnot, který se nám nabízí, je vážně prazvláštní. Učí nás, že se vyplatí raději krást, ohrožovat mravní výchovu dětí, týrat zvířata, pytlačit, ubližovat lidem v úleku a ve zmatku, nebo jim dokonce působit těžké újmy na zdraví z nedbalosti, trhat hnáty nebožtíkům a tlouci jimi učitele po hlavě (ale jen po jednom, tedy po jednom učiteli, hnátů může být libovolně), souložit s rodiči či sourozenci, nežli se dopustit něčeho tak strašného jako věřit knihovníkům, zkoušejícím učitelům nebo dokonce skartačním předpisům.

Příště si povíme, co nového se událo (a co jsme se už z médií nedozvěděli, nejspíš proto, že už plzeňská kauza nezajímá dokonce ani je).

P.S. Přátelé čtenáři se mne dotazují, na co bych se ptal novopečenců já, kdybych byl novinářem. Jedna taková otázka by tu byla: Co Vás vede k tomu, že vždy vystoupíte s nějakým autoritativním tvrzením, a po několika týdnech, měsících, naposledy teď v případě etické komise po půl roce, necháte najmenovat nějakou komisi, která to má teprve zjistit?

« Zpět