Naděje?

Ministři by měli být vzorově laskaví. Měli by pečovat o všelijaké nemohoucí kmotříčky, případně kmotřičky, vodit za ruku přes rušné ulice hodné stařenky, no, určitě i ty méně hodné.

Pan ministr školství nejspíš takový není. Podivně se mu něco nezdá na tom, že jeho ministerský spravedlnostní kolega poučku pochopil jako obvykle obráceně a místo toho, aby vodil po rušných ulicích nemohoucí kmotříčky, nechá se od mohoucích kmotrů vodit sám, za což ho pan ministr školství označuje za kmotrovského maskota.

Namísto toho, aby pan ministr školství (mládeže a tělovýchovy) sám laskavě a láskyplně vodil po rušných ulicích hodné stařenky, případně i zlé stařenky, prohlásil, že známá komisní dáma, takto předsedkyně jedné nejmenované akreditační komise, se chová jako dělnice z padesátých let, která předem rozhoduje, jak má dopadnout politický soud (tuto pohříchu pravdivou větu jsme mohli včera číst například na Novinkách. cz, ba i na idnes). Uznejte sami, něco takového by se kupříkladu v rezortu spravedlnosti rozhodně stát nemohlo (tam totiž politici i jejich novináři dobře vědí, co se patří).

Pan ministr školství sice vyslovil velkou pravdu (jak už jsem napsal, to by se na spravedlnosti opravdu stát nemohlo) o tom, že se jedna nejmenovaná komisně šéfová chová jak dělnice z padesátých let rozvášněná protikapitalis­tickou propagandou a lačnící po krvi nevinných, leč (jí) nesympatických. Dovolil si však navíc kritizovat paní komisní šéfovou, že medializuje prověrky vysokých škol.

V tom se ovšem pan ministr školství fatálně mýlí. Jako v mnohém jiném můžeme i zde použít příklad plzeňských práv. Každý, kdo má nos mezi očima, musí vidět, že paní komisní rozhodně nemedializovala žádnou prověrku! Vždyť na kontrolu do Plzně dorazila až 30. října 2009, zatímco už déle než měsíc před tím vykládala médiím i všem ostatním, co všechno je tam špatně a ještě mnohem hůř.

Proč by tam taky měla jezdit jen kvůli tomu, aby naprosto přesně zjistila, jaké nešvary se tam dějí? Klikněte si prosím na Úvahy a potom kdesi dole na Ilustrovaná II a zjistíte, že nějakých dalekých cest kamsi do podezřelých západních končin rozhodně netřeba, neboť moudrá žena přece ví, že istina v vině (my ostatní to spíš známe v latinské verzi in vino veritas, ale my jsme se také na svou životní dráhu nekvalifikovali vysokoškolským studiem ruštiny).

A nyní, když už je vyšetřovací metoda věštění z prázdného dna původně plné sklenice vína tak propracována, že by posouzení jedné školy zabralo ještě méně, než dosud (podle bohužel zapomenuté, protože se nehodící, loňské analýzy Vysoké školy ekonomické dnes trvá Akreditační komisi zodpovědné a detailní posouzení jednoho studijního programu celé tři minuty), by snad měla doakreditovat (nový zákon má totiž přinést novou akreditační agenturu a je otázkou, zda k jejímu vedení bude stačit dokonalá znalost ruštiny, a k čemu ji vlastně vést, když už by to neměl být orgán všemocný, nikomu neodpovědný a podléhající jen vlastním pravidlům)?

Naštěstí je tu pořád naděje na silnou zákonnou ochranu. Znavení poslanci propustili do třetího čtení návrh nového občanského zákoníku (snad aby se onoho monstra, které je straší i v nočních můrách, konečně zbavili) i s jeho zázračným § 111.

Ten, jak jsem už opakovaně psal, zakládá nové základní lidské právo dozvědět se, jak bylo naloženo s tím, co pochází z lidského těla, a hlavně nezadatelné lidské právo, aby s tím bylo naloženo důstojně a s úctou.

Důvodová zpráva sice v této souvislosti píše jen o moči (činí tak na straně 68, která je však zřejmě z důvodu utajení očíslována jako str. 646), ale my dobře víme, že z lidského těla pochází nejen moč, ale také hodně jiných produktů, například sliny. I jedovaté sliny, jež všelijaké ježibaby dští na toho či onoho, tak budou požívat masivní zákonné ochrany a bude nutno na ně pohlížet s úctou a přiznávat jim veškerou úctu.

A pak konečně i to, že jedna starší dáma dští jedovaté sliny na všechny školy v okolním vesmíru, se konečně dočká zasloužené úcty.

« Zpět