Nahý úklid

aneb o tom, jak k nezaplacení je získat pár cihel, třeba kus rohu, sousedovy stavby.

Zprávy přicházejí různé a různější, tragické i ještě horší, neb (jak se píše v Hamletovi) doba vymknuta z kloubů, šílí.

Ten, kdo má tu smůlu a vzpomene si, jak autoři a prosazovatelé nového občanského zákoníku čistili nejmenovanou právnickou fakultu od odporně nežádoucích jevů, především od studentů (zřejmým omylem ji nakonec, jak známo, očistili od sebe), možná zatrne (nebo srdce zaplesá) nad novými trendy v čištění a nad touhami našeho lidu ohledně takových očistných procesů.

Zase se konečně podařilo vyrobit někomu akreditační potíže (už jsme se zmiňovali o tom, že jistě jen neobyčejnou, ba až neskutečnou náhodou to postihlo školu, jejíž studenti se svého času zcela veřejně posmívali notorickému panu exministrovi, že je obézní pohádkář jen proto, že mu jeho hanební úředníci připravili úplně jinou přednášku, než na jakou tam šel), takže by pracovní příležitost mohla nastat.

Ostatně, jak jsem si dovolil vyčíst ze zpráv minulého týdne, národ po ní volá.

Mezi nejčastěji vznášené požadavky totiž patří objednávky nahého úklidu.

Vzhledem k tomu, že nejen reforma justice a vysokých škol, ale dokonce i vlastní očistný proces probíhal formou pronášení slova „Reforma“ ne v padesáti, ale nejméně tisíci odstínech hlasové, ba i myšlenkové šedi, dal by se průběh očistných procesů celkem odhadnout, a v lidem požadované podobě (nahého úklidu) by byl dokonce ještě o něco transparentnější, než původně. Samozřejmě, že by hlavní podporovatel zákoníku mohl být podpořen dalšími, například výhrůžným mručením, že pokud nebude úklidovým požadavkům či jakýmkoli jeho požadavkům neprodleně a beze zbytku vyhověno, odejde dotyčný do Olomouce. Což, jak víme, je velice zajímavá změna proti minulosti, neboť podle Dekret Břetislavových byly všelijaké nehodné živly odcházeny na druhou světovou stranu, totiž do Uher (a to navíc puritánský středověk ani nepožadoval transparentnosti typu nahého úklidu).

Ovšem obávám se, že pracovních příležitostí bude ubývat, neboť inteligence (míněna sociální vrstva) se prodírá nekonečnými houštinami nového občanského zákoníku a nemá čas na žádné nepravosti, jež by bylo možno za tučný peníz reformovat.

Vezměte si třeba takový přestavek, jen pro příklad skutečně prozíravě spravedlivého řešení.

O ten jde, zasahuje-li stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku. Pak, jak jinak, majitel oné malé části pozemku o vlastnictví přijde a vlastník stavby ho získá (což je jistě zajímavá modifikace zásady superficies solo cedit, neboli že pozemek má vlastnicky i jinak přednost před stavbou, kterou se nový občanský zákoník tak pyšní). To ovšem neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře (§ 1087 odst. 1 nového kodexu).

Samozřejmě, víme, že podle § 7 téhož se má za to, že kdo jednal určitým způsobem, jednal v dobré víře a moc rád bych se podíval, jak stavíte neurčitě.

Řekněme ale, že bude stavět tak nějak neurčitě, a nebudete v dobré víře. Potom kousek sousedova pozemku nepřipadne do Vašeho vlastnictví a vy sousedovi tudíž nebudete nic platit (což byste, kdybyste v dobré víře byli, podle § 1087 odst. 2 přece museli).

Kousíček Vaší stavby, třeba kus rohu nebo něco podobně smysluplného, co nejde samostatně ani zbourat, připadne sousedovi, který Vám ovšem nahradí účelně vynaložené náklady (§ 1084 odst. 2), minimálně to, o co cena jeho pozemku stoupla tím, že povýšil na zastavěný, či vůbec stavební. Například z dvou korun za zemědělskou půdu se zastavěním hodnota metru čtverečního zvýšila na 1500 korun, jež Vám takto obohacený soused radostně uhradí.

« Zpět