Napínavá?

Nutno říci, že udržovat lidi v neustálém napětí je kumšt, který ovládá jen málokdo. Naši bývalí novopečenci v tomto směru rozhodně nijak nevynikali, ostatně stejně jako v čemkoli jiném, snad kromě úporného a otravného pomlouvání.

Což je snadno pochopitelné: když někdo opakuje pořád dokola stejnou pitomost, můžeme napjatě hádat leda to, zda ji opravdu dokáže ještě jednou (dvakrát, stokrát) zopakovat, a potom tiše žasnout, že dokáže. My právníci, kteří občas pracujeme i s všelijakými duševně chorými a duchem chudými osobami, ovšem víme, že i tyto rozumu prosté bytosti občas mívají světlé okamžiky, latinsky intervala lucida. Tak také naši navždy (doufejme) bývalí novopečenci.

Všichni, koho ještě zajímali (takže pár lidiček v Plzni) otráveně klimbali při opakování jejich do samého totálního zblbnutí stejných slibů, že odejdou kamsi, že všechny reformy světa jsou v ohrožení, pokud jim nezvýší plat a nevrátí funkce, které se jim přece tak líbily (tak jakto, že do nich nebyli znovu korektně zvoleni, to je přece, jak pravil s nezměrným respektem k výsledkům svobodných voleb pan ministr/exděkan ostudné, ne-li dokonce skandální), že návrh občanského zákoníku není jen takový nic moc fór sestříhaný ze stoletých textů, ale moderní právní předpis, a ejhle!

Najednou všichni našpicovali uši a téměř bez dechu čekají, jestli novopečenci myslí svůj mediálně mohutně avizovaný odchod vážně (neb někteří z nich údajně požádali o rozvázání pracovního poměru), anebo zda jen pobaví národ stejně, jako když jeden z nich nebývale rozveselil masy tím, že se vší vážností (jistě jen hranou, protože vážně to nemůže myslet přece nikdo) bral svou řádně doručenou rezignaci na proděkanskou funkci zpět.

A tak budeme chvilku čekat, zda vnitřní hlas neosloví velkého rezignátora (tak jako až doposud vždy) a neřekne mu mravokárně: Probůh, Karle, kam bys chodil (vždyť Tě vůbec nikde nechtějí, a navíc je to i daleko), a protože novopečenci, jak ukazuje zkušenost, vše opakují až do samého zblbnutí, i vnitřní hlas bude do pseudorezignátora hučet znova a znova tak dlouho, až pan rezignátor (opravdu nedej Bože) přijde mezi nás ostatní, těžce si povzdechne nad tím sice předem nachystaným, ale jistě přetěžkým rozhodováním, a posléze zmužile zavrčí: Chtěl jsem už od Vás pryč, ale přemluvili mne. Sice jim to dalo velikou práci, hučeli do mě skoro hodinu, ale dobrá, tady mne máte zpátky.

Anebo že by pro změnu konec vše napravil? Panu Shakespearovi se to optimisticky mluví (píše), když je spolehlivě mrtev a obrácen v prach, takže mu rozhodně nehrozí, že by se snad někde mohl potkat s novopečenci.

Aspoň si po vzoru vizionářů, skládajících moderní občanský zákoník z ústřižků těch nejstarších zákoníků, co jsme u nás měli, můžeme aktualizovat jinou jeho slavnou myšlenku: Dobře se pověsit, poradil nám totiž básník a dramatik, to vylučuje možnost špatně se oženit.

Kdybychom totiž básníkovo slovní spojení „špatně se oženit“ aktuálně nahradili spojením „studovat nebo pracovat pod novopečenci,“ hned tu máme superaktualizované znění, jako šité na dnešní horkou (nebo snad hořkou?) realitu.

Jeden děsuplný moment, který nám naše duševní dostihy a sázky poněkud narušuje, tu však je a neměli bychom ho přehlížet, protože může být důležitý.

Nesmíme přece zapomínat, že novopečenci například tvrdili, že zákoník práce neupravuje postavení odborových předáků (autor: tehdejší studijní proděkan), zřejmě proto, že § 61 záludně ukrytý mezi § 60 a § 62 nemohli na tak nečekaném místě najít, nebo třeba, že spotřebovatelné věci jsou věci ve skladě, tedy třeba lokomotivy, auta, počítače, mobilní telefony (autor: tehdejší vědecký proděkan, podle nás obyčejných smrtelníků a učebnic, které čteme, jsou spotřebovatelné věci ty, které se užitím spotřebují, třeba chleba se spotřebuje jídlem, benzín spálením, káva či čaj vypitím, bylo by fakt dost zajímavé, kdyby se Vám mobil po prvním hovoru vsákl do ucha, aby potvrdil svůj charakter věci spotřebovatelné) a řadu podobných mouder. A to nám může naše domněnky pěkně rozvrátit. Nesmíme přece zapomínat na vysoce reálnou možnost, že tak jako mnoho dalšího ani výpověď z pracovního poměru neumí napsat.

« Zpět