Nářez

Ze všech světových stran na nás prší skoro jako islandský sopečný prach nejrůznější ustanovení připravovaného občanského zákoníku, stejně krystalicky čistá a průhledná (neboli transparentní) jako onen mastný sopečný popel, který zlikvidoval severskou viditelnost na kilometry daleko.

Zatímco nás média s dětskou radostí upozorňují na zcela zásadní změny (například v budoucnu podle nového občanského zákoníku bude moci soud uložit vlastníkovi pozemku, aby si jej oplotil, zatímco v dnešní truchlivé přítomnosti mu může uložit jen a jen, aby si jej oplotil, případně že si v oné světlé, ba oslnivě zářné budoucnosti budeme moci pronajmout pozemek či auto třeba jen ústně uzavřenou smlouvou, na rozdíl od temného dneška, kdy si pozemek či auto můžeme pronajmout třeba jen ústně uzavřenou smlouvou), jež v nás blízké, leč o to šťastnější budoucnosti jistojistě očekávají, několik škarohlídů malověrně upozorňuje na to, že budeme nejspíš muset brouzdat po ulicích s všelijakými cedulemi na krku.

Protože podle § 96 odst. 1 návrhu se vyžaduje písemný souhlas jen k oddělení té části těla, která se již neobnoví, a protože podle § 97 odst. 2 návrhu nevyžaduje-li se souhlas písemný, pak se souhlas prostě předpokládá („má se za to, že souhlas byl udělen,“ praví totiž návrh svou šroubovanou řečí), nezbyde nám, než nosit na krku co největší cedule, hlásající, že nesouhlasíme s tím, aby Vám kolemjdoucí trhali vlasy, vousy, ba dokonce ani nehty.

Můžeme se už těšit na ty báječné soudní spory, kdy se bude dobrák, který jinému vyrval vousy z brady či nehty z prstů na té či oné končetině, hájit tím, že neumí číst, případně bez lupy na písmenka nevidí, nebo se ten, kdo jinému vyrazil zuby, bude bránit, že tak učinil podle § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku v dobré víře, že bezzubému zuby zase narostou, neb vypadá jak krokodýl či jiný ohyzdný ještěr, jimž zuby běžně dorůstají klidně pětkrát, šestkrát či ještě vícekrát.

Pedagogové s tváří ještěrů aby se nyní třásli, a pokud si vzpomínám, nejméně jednoho, ba spíše více novopečenců, studenti svého času označovali ještěrovitými přezdívkami. Ba dokonce o jednom z novopečenců tvrdili, že vyhlíží jako mlok, a to tak přesvědčivě, že by mohlo dojít k záměně. Co když mu nyní rozkacený student ukousne prst či paži pod lichou a plytkou záminkou, že jej zaměnil s mlokem?

A jiné vskutku nádherné právnické oříšky: dosáhne náhrady plešatec, jemuž kdosi vyrval zbytek vlasů, prokáže-li, že jemu se vlasy na rozdíl od běžné populace neobnovují, anebo snad zvítězí trhač, který bude lstivě prokazovat dobrou víru ve skutečnost, že normálním lidem vlasy rostou?

Už jsem líčil tu světlou budoucnost, kdy se budeme mačkat před dveřmi kanalizačních společností, abychom zjistili, jak bylo naloženo s tím, co pochází z našeho těla, a zda se tak stalo s dostatečnou důstojností a úctou (toto zcela zásadní a základní právo nám přiznává ustanovení § 111 odst. 1 a 3 návrhu nového pseudoobčanského zákoníku).

Upozornil jsem na to, že pokud pseudonávrh opravdu projde, mohli bychom se záhy dočkat průzračně průhledných kanalizačních trubek, jež nám umožní realizovat ono zbrusu nové, nezadatelné lidské a občanské právo, založené v citovaném § 111.

Pokud bych měl poněkud parafrázovat slova pana ministra vnitra, pronesená ovšem ve zcela jiné souvislosti, bude to prostě nářez.

Možná to jednou, až se budou průhledná WC zase stěhovat do propadliště dějin, a jejich obsah, pocházející z lidského těla, zase do přítmí neprůhledných trubek, budou autorům pseudozákoníku i jeho prosazovatelům vytýkat jako opravdu velikou zlomyslnost, ba zločin, na národu a lidstvu. Jenže já pořád věřím v přísloví, že není třeba všelijaké počínání pracně zdůvodňovat lidskou zlobou a nenávistí, když je většinou můžeme jednoduše vysvětlit jen pouhopouhou debilitou.

« Zpět