Naštěstí

Při pátku třináctého se sluší psát jen o štěstí.

Máme tedy třeba neuvěřitelné štěstí, že se u nás vyskytují čelné české marxistky (jak kdysi s úctou pravil bývalý pan premiér o jedné notorické předsedkyni, míněno samozřejmě notoricky předsedající).

Díky nim totiž ještě i dnes pořád víme, že Karl Heinrich Marx tvůrčím způsobem přepracoval (opsal?) mimo jiné dialektický zákon přeměny kvantity v kvalitu. Už víme, že ten Marx sice vystudoval práva hanebně rychle (dva semestry v Bonnu v roce 1835 a zbytek v Berlíně v roce 1836), ale jinak byl docela dobrý marxista.

Jeho zákon o přeměně kvantity v kvalitu trochu selsky můžeme vysvětlit tak, že se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, anebo tak dlouho sypete písek do stroje, až se zastaví, případně do vody, až z ní bude malta. Když budete ke kousku uranu 235 připojovat další a další kousky téhož uranu, nebudete nakonec mít jeden velký kus uranu 235, ale úděsnou díru kilometr na kilometr.

Příkladem oné přeměny kvantity v kvalitu je samozřejmě i náš příklad příkladů, neboli nový občanský zákoník.

Ještě v roce 2009 v důvodové zprávě k němu totiž jeho autoři psali (tehdy jako odůvodnění § 927 až 934), že nový občanský zákoník nezamýšlí obnovovat zastaralé a překonané instituty, označované takovými přestárlými archaismy, jako jsou pravá a nepravá držba (cituji: „návrh…nezamýšlí obnovovat archaismy…jako rozlišování pravé a nepravé držby“). Když ovšem nahlédneme do nového občanského zákoníku (nedoporučuji, leda po pečlivé přípravě, spočívající například v požití nemírného množství omamných látek, potlačujících pocit deprese a přinášejících kromě pozdější kocoviny i prvotní rozveselení), samozřejmě v něm (v § 993: neprokáže-li se, že někdo vetřel v držbu svémocně, potajmu nebo lstí, jde o pravou držbu) pravou držbu hbitě najdeme (tedy pokud stihnete hbitě dolistovat až k § 993).

Samozřejmě to není tak, že by se snad slovutní autoři nového občanského zákoníku mohli mýlit. Právě naopak: nashromáždili takové nepřeberné množství neskutečných archaismů, až z toho byla úděsná díra, pardon, až z toho byl naráz a zcela nečekaně supermoderní občanský zákoník pro třetí tisíciletí.

A navíc se podařilo zařídit volby už letos, kdy ještě neplatí ustanovení nového občanského zákoníku, které by je kupodivu mohlo krutě a nespravedlivě diskriminovat (vidíte, i mistr tesař se utne, natož ten, kdo žádným mistrem není, samozřejmě tesařským).

V novém občanském zákoníku se totiž jeho autoři, ba i profesionální politikové, kteří jejich výtvor směle prosadili, velkoryse vzdali jedné ze svých nejúčinnějších, nejdůležitějších a hlavně nejčastěji využívaných zbraní. Máme samozřejmě na mysli ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) nového občanského zákoníku.

Pokud ho snad proti všemu očekávání ještě pořád neznáte zpaměti, píše se
tam, že nikdo nesmí těžit ze své vlastní neschopnosti (ovšem pozor, nesmí z ní těžit bezdůvodně, a dotyční pánové si jistě nějaký vhodný důvod opatří).

Jen by ještě bylo potřeba naučit volební sčítače hlasů těm správným transparentním a korektním počtům. Tak, aby například při sečítání hlasů pro notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti sčítali hlasy korektně a transparentně. Třeba podle zásad vyložených v matematických dílech jeho náměstka (a samozřejmě i náměstka spousty a spousty dalších). Svého času se svými kamarády za milion či dva uzavřel, že je třeba důrazně postupovat proti, a jen proti, těm absolventům nejmenované západočeské právnické fakulty, u nichž byla nalezena (výrazná) kumulace zjištěných nedostatků. Potom v univerzitním psaní č.j. R-750–10 absolventovi rázně vytkl, že v jeho spise chybí jeden oponentský posudek, přičemž totéž bylo vytýkáno jako jediný nedostatek i jiné absolventce pod č.j. R-753–10. Kdyby totiž každý hlas pro pana exministra byl výraznou kumulací hlasů, třeba dvěma, ale klidně i pěti, to by ale bylo parádní.

« Zpět