Nasua nasua,

ba klidně i narica.

Ačkoli (bohužel) velice dobře (co horšího, osobně) znám tvůrce nového občanského i ty, kdo ho protlačili legislativní cestou se stejnou razancí, s jakou se tlačívá i leccos jiného, lepšího (s čím ovšem musíme podle § 111 odst. 3 občanského zákoníku nakládat velmi důstojně, neb to pochází z lidského těla), stejně nechápu, proč v roli zákonodárců evropských právě teď tak nutně musí bojovat s veverkami či mývaly (kterážto milá zvířátka, jak známo, Evropský parlament, v němž všelijací exministři zasedají, prohlásil za nepřátele Evropské unie, v současnosti zřejmě nejnebezpečnější).

To byly ale (ohavné!) časy, kdy jsme si mohli zpívat, že máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá, zatímco teď si musíme zpívat, že nemáme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a nepřátelská Evropské unii, což se však podstatně méně rýmuje.

Konečně jsem však aspoň pochopil, jak se do seznamu krutých nepřátel Evropské unie dostal nosál.

Odpověď najdete, jako na libovolnou jinou otázku, v občanském zákoníku nebo důvodové zprávě k němu.

Vzpomeňte si, jak nad nimi média jásala například proto, že na rozdíl od hnusné komunistické praxe už podle nového občanského zákoníku nemusí být smlouva o nájmu bytu uzavřena písemně. Což podle nového občanského zákoníku skutečně být nemusí („touto změnou se konečně rozloučíme s tím, co nám zanechal v bytové oblasti socialismus,“ psalo se třeba 9. února 2011).

Díky tomu, že smlouva o nájmu bytu musela mít písemnou formu až od 1. 1. 1995 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 267/1994 Sb., který tuto nevídanou novinku do tehdejšího občanského zákoníku vložil), odhalili jsme, že pravý komunismus u nás nastal, a zřejmě hned i zvítězil, až v roce 1995. A pan v té době ještě budoucí exministr, tvůrci nového zákoníku a jim podobní proti němu začali vést hrdinný odboj.

Pořád ještě nechápete, co to má společného s nepřítelem Evropské unie jménem nasua narica (nosál bělohubý) nebo nasua nasus (nosál červený)? Pro zajímavost: zatímco nasua narica má bílý čenich a bradu bílou stejně jako mývalové, nosál červený je ve skutečnosti hnědý, někdy dokonce i šedý.

Abychom se ale vrátili k tomu, proč je třeba právě proti nosálům statečně bojovat.

Vždyť naši obdivovaní hrdinové hrdinně bojují s komunismem vládnoucím v naší zemi od roku 1995, což je tím záslužnější, že tu žádný není.

Takže vidíte: s nosály je to přece stejné, protože nosálové tu v přírodě taky žádní nejsou.

« Zpět