Návraty do povrchnosti

Copak nám ti protinožci zase vymysleli?

Před třemi dny zbýval do konce roku sotva den. Uplyne sotva bídných pár dní, a najednou jich zbývá zase hned celých 363.

Což ovšem není pro tentokrát dáno tím, že by šlo o nějaké vzorově geniální počty pana vždycky náměstka, ale prostě tím, že skončil starý a začal nový, vlastně Nový, rok.

V tom starém jsme se spoustu věcí dozvěděli, do toho Nového vstupujeme s řadou předsevzetí.

Například z úst notorického pana exministra jsme se dozvěděli (když ho po řadě měsíců koncem roku nečekaně pustili do televize, kde mužně křičel na všechny přítomné ženy), že pokud o školách bude rozhodovat někdo, kdo je spojen s temnou minulostí totality, vede to jen k bezpráví, šikanování studentů, kupčení s kdečím, falšování dějin a spoustě podobných ohavností.

Díky neméně notorické paní komisní jsme samozřejmě něco podobného přinejmenším tušili, ale i kdyby náhodou ne, pan vždycky exministr nám názorně ozřejmil, že když pustíte k moci lidi spjaté s totalitním režimem, vede vždy to jen ke zlu.

A pan exministr to přece musí vědět ze všech nejlíp, protože v rámci své nejoblíbenější činnosti, kdy dlouhé měsíce, ba roky, pracně odvolával z funkcí ty, jež do nich jmenoval, ale také jmenoval do funkcí ty, jež z nich pracně odvolal, poslal na druhý nejvyšší post mezi českými žalobci pána, jemuž se říkalo Rudá smrt z Olomouce.

A to ještě právě dnes přicházejí australští vědci s objevem, že se společnost vrací do povrchnosti padesátých let (jako bychom to bohužel už dávno nevěděli a jako kdyby se vracela jen do povrchnosti padesátých let a ne i do toho ostatního, co ona pěkná padesátá léta přinesla).

Geniální stati J.V. Stalina o marxismu v jazykovědě byly mohutnou vzpruhou vědecké práci ve všech oborech, psalo se svého času, a na diskusi o Stalinových statích o jazykovědě na právnické fakultě Karlovy univerzity pan ministr spravedlnosti (ten tehdejší) stanovil jako přední úkol přípravu nového občanského zákoníku, který se svou koncepcí zcela rozejde s minulostí (úkol byl, jako ostatně vždycky, splněn).

Nyní zase máme stejně geniální jazykovědu jako v padesátých letech (notorická paní komisní se přece na závažné společenské úkoly připravila usilovným studiem ruštiny), takže logicky máme i nový občanský zákoník splňující všechny požadavky totality milovného spravedlnostního ministra, zákoník, který se rozešel se zkostnatělým myšlením tvůrců minulých kodexů. Ba dokonce nejen s myšlením tvůrců minulých kodexů (takoví troškaři jeho sestavovatelé rozhodně nebyli), ale dokonce s myšlením vůbec.

Jen mi tak na chvilku zatrnulo, jestli nakonec i notorická paní komisní nebude nějaká utajená rychlostudentka. Podle jednoho z dopisů, jež za pouhý milion na kafe pan vždycky náměstek sepsal (pod č.j. R-594–10) přece studiu trvajícímu od 19.6.2001 do 6.6.2005 chybí do čtyř let odporných 0,3 roku, což znamená, že se prostě každé dva měsíce reálné doby studia započítávají v délce jednoho týdne. Jde pochopitelně o postup, bez kterého by nebylo možno vytvořit tolik potřebné a tolik kritizované rychlostudenty, a tudíž není nejmenší důvod ho vztahovat na paní komisní (proto mi taky zatrnulo jen na chviličku).

Naopak, ti dobří přece studovali dlouho, předlouho, a na jejich podporu nutno naopak použít geniální rovnici, kterou pan vždy náměstek za onen ubohý peníz stvořil pod univerzitními č.j. R-750–10 nebo č.j. R-753–10, podle nichž jedna je rovna dvěma a podle potřeby i více nežli dvěma. Zostuzeni, dehonestováni a mediálně pošlapáni měli totiž být ti plzeňští studenti, u nichž byla zjištěna kumulace nedostatků. Ve věci R-750–10, stejně jako ve věci R-753–10, však bylo vytčeno, že se někde ztratil jeden posudek kvalifikační práce. Následovala tolik potřebná dehonestace.

I když možná je to ve skutečnosti mnohem jednodušší: absolventovi R-750 chybí jeden posudek, absolventovi R-753–10 chybí jeden posudek, a to už jsou přece dva, takže je tu požadovaná kumulace. Dehonestace byla tudíž zcela na místě.

Jak už jsme si taky na těchto stránkách napsali, vítězství bytostí kolem paní komisní je naštěstí už na obzoru.

Apropos, ten obzor je myšlená čára, jež se vzdaluje tím více, čím více se k ní přibližujeme.

« Zpět