Názvoslovná

Bývalo zvykem, že lidé dávali různým místům či věcem stejná jména.

V Latinské Americe například zakopnete o takové San José nejspíš i častěji, než u nás o všelijaká Března. Možná je to tím, že americký kontinent je stále ještě v napjatém očekávání na splnění proroctví paní komisní o vítězství komunismu za velkou louží. Potom místa pojmenovaná po obskurních svatých jistě vhodně nahradí ideově nezávadný Uljanovsk či Vladimir, případně s ohledem na pokračující emancipaci Vladimira.

Zatím je to ale tak, že bývalé hlavní město Kostariky se pořád ještě jmenuje Kartágo, a že Spartu nenajdeme jen v Řecku, ale i na spoustě dalších míst, například v Turecku.

Tam ostatně najdeme i zaniklé město Olympos; sice celkem málo známé, ale určitě jedny z nejromantič­tějších a nejmalebnějších ruin, jež jsou k vidění mimo klasické džungle. Ostatně nepříliš daleko od zřícenin, ukrytých v záplavách zdivočelého porostu, se zvedá pohoří nazvané pro změnu Olymp: další z příkladů, kdy několik hor nese stejný název.

Něco podobného je ovšem hrubě nemoderní. Konec konců jméno Olymp dali řeckým a tureckým (tehdy ovšem řeckým a řeckým) horám staří Řekové, a i to kostarické Kartágo nakonec založil jakýsi zbloudilec, který místo zlata zklamaně nalezl dnešní Grand Canyon.

Moderní marxistická věda a praxe (už pan premiér přece v Lidových novinách uznale konstatoval, že v čele komise, jež drží prst, či spíše nůž, na tepně našich vysokých škol, stojí čelná česká marxistka) nic podobného neuznává.

Než bude pokud možno každé San José přejmenováno na Vladimirograd či nějak podobně vzletně, plní tedy marxisté svou náročnou a složitou misi aspoň v běžné řeči.

Podařilo se nám odpozorovat několik dosavadních terminologických realizací, neřku-li reforem. O ty se s Vámi docela nezištně podělíme, čímž pro změnu nemyslíme, že bychom za to po Vás chtěli milion či dva jako pan náměstek pana ministra kmotrovské spravedlnosti, který svého času nezištně za jeden a půl milionu za nejmenovanou západočeskou univerzitu spočítal, že pět děleno dvěma je šest (komise sestávající z pěti členů a schopná se usnášet za přítomnosti poloviny, je podle jeho psaní univerzitních č.j. R-373–10, R-377–10 a dalších schopna se usnášet za přítomnosti šesti svých členů).

Takže: holedbání se spojené s urputným a usilovným nicneděláním se nově bude nazývat právě reforma.

Profesor, se kterým se paní komisní tak dobře popíjí, že za jeho zvolení děkanem demokraticky nabízela vedle akreditace dokonce i pochvalu (jak vypraví na You Tube pan ministr nespravedlnosti v monologu: „Dohoda s Dvořákovou“) bude nazýván reformním děkanem, ač jím nikdy nebyl a nikdy nebude zvolen.

Právnická fakulta, která má dvakrát více právnických profesorů a docentů na jeden studijní program než jiná, případně která má zhruba šestnáctkrát více profesorů a docentů než jiná filozofická (jež má dvanáct profesorů a docentů na osm studijních programů, zatímco plzeňská práva jich mají dvacet pět na jeden), se nově bude nazývat: špatná či nejhůře personálně zabezpečená, prostě škola, kterou už nelze zachránit.

Zloba, svévole a bezpráví se budou nově označovat jako realizace demokratických mechanismů.

To, že osoba z titulu své funkce kontrolující vysoké školy zasedá v řídícím orgánu instituce realizující studijní programy zaměřené na soudce a státní zástupce, se už nebude nadále označovat jako mafie.

To, že někdo nabízí akreditaci za zvolení někoho, s kým se mu dobře pije, se už nebude nazývat korupce.

To, že se nějaký úředník (či úřednice) prohlašuje za nezávislého na zákonu a rozumu a tvrdí, že jeho pocity jsou veřejným zájmem, a že (jak konstatoval i pan premiér) rozhoduje právě podle těchto svých pocitů (a také podle svých známostí) už nebude označováno jako zneužití pravomoci úřední osoby.

Sami vídíte, jak se náš jazyk převratně změní. Už soudruh Vladimír Iljič věděl, co nám zbývá: Učit se, učit se, učit se.

« Zpět