Ne apatii!

Pátky bývají dny, kdy emoce vyvanou a kdy zpytujeme, zda se pracovní týden vydařil či právě naopak.

Z tohoto hlediska mohou být studenti a učitelé plzeňských práv, kteří vstoupili do boje o svou alma mater proti zlovolné samolibosti, podjaté zášti, zlolajným lžím a stále zjevnější nespravedlnosti spokojení. Pár studentíků, obvykle popíjejících s paní akreditační, sice vyrazilo na jiné školy zjistit, že tam o ně nikdo nestojí, ale snad si i oni už brzy uvědomí, že pokud se vzdáte svobody, abyste měli jistotu, spolehlivě ztratíte obojí (jak pravil Benjamin Franklin). Řekl také, že tyranie může vzniknout jenom tam, kde vládne ignorance.

I pan premiér (nemyslím teď pana expremiéra, který národu prozradil dlouho skrývané tajemství, že Pospíšil, jehož bohužel instaloval do funkce, je totálně neschopný, ale pana současného premiéra) právě dnes poukázal na to, že třeba něco dělat mimo jiné se špatným akreditačním procesem, a že je třeba konat bez prodlení. A tak se snad můžeme těšit, že se naplní ono heslo z plakátu jednoho z demonstrujících plzeňských studentů: Konec vlády jedné paní!

Pan ministr podle jedněch novin nespravedlnosti a podle jiných spravedlnosti kmotrovské ji sice zatím nehodil přes palubu jako zatím každého a kdykoli, a dokonce cosi vyprávěl jako odpověď na otázku, proč se na plzeňských právech zhroutila výuka (což se nikdy nestalo, dokonce ani když on sám povyháněl desítky učitelů), konkrétně, že k onomu zhroucení došlo po odchodu několika jeho miláčků na jakousi soukromou školu (jak ovšem konstatoval i předseda Nejvyššího správního soudu, odchodem několika akademických nul nenastalo žádné významnější snížení počtu plzeňských učitelů).

Nadto můžeme být klidní, podobně jako potvrdil do posledního písmenka ono expremiérské hodnocení (že je totálně neschopný), když povyhazoval ony plzeňské kantory tak kvalitně, že univerzita následně všechny spory prohrála (pokud se nestihla dohodnout, aby neprohrála), opět stejně kvalitně vyhnal pražského vrchního státního zástupce (soud totiž právě dnes konstatoval, že ho odvolal neplatně, protože nezákonně). Maršál Foch už kdysi řekl, že předpisy nebyly vynalezeny, aby nás odnaučily myslet a německé přísloví praví, že něco změnit a něco zlepšit, to jsou dvě úplně různé věci.

Paní inkviziční nám sice pořád hlásá, že co ona řekne, nikdo nezmění, i když ona za nic neodpovídá a nikomu neodpovídá, prostě má jen neomezenou moc, zato však žádnou odpovědnost, ale můžeme doufat, že podobné hlouposti hodné spíše pera Mao-ce-tungova („pravda vychází z pušky,“ anebo: „čím víc lidí zabijete, tím lepší jste reformátoři“) nebudeme poslouchat věčně.

Což mi připomíná, že velký básník Rudyard Kipling nenapsal jen příběhy o Mauglím, ale taky, že „moc bez odpovědnosti je privilegium prostitutky“ (velký básník ovšem zvolil slovo výrazně, opravdu výrazně jadrnější).

Skvělí plzeňští studenti a učitelé nám svou bílou revolucí potvrdili slavnou Platónovu myšlenku, že cenou za apatii je, že o nás rozhodují blbí lidé (podle jiných překladů zlí lidé, starořecky bohužel neumím, ale pohlédnu-li na inkviziční tažení jedné paní proti plzeňským právům, žádný rozdíl nevidím).

Cenou za apatii je, že o nás rozhodují blbí nebo zlí lidé, proto nesmíme být apatičtí.

Proto: FPr ZČU, zůstáváme!

« Zpět