Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
T

yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.

Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.

 

Nebabí léto

V opravdu těžce nebabím létě (samozřejmě a rád uznávám, že je výrazně lepší studené nebabí léto, než třeba i ten sebeslunnější podzim probíhající, jako třeba loni, ve znamení jedovatých babských žvástů) si dovolím drobný víkendový povzdech na téma, jak je občas nelehké tyto úvahy tvořit. S laskavým dovolením teď pominu krutě svíravé pocity žaludeční, ba i jiných částí těla, jež se nutkavě objevují u normálních lidí při dalších novopečenských eskapádách, ba u slabších jedinců dokonce při pouhé novopečenské či pseudostudentské promluvě.

Spíš mi jde o to, že v krajích, v nichž jsem se minulé dny brouzdal, sice halasně inzerovali rychlé bezdrátové připojení, ale nejčastější zpráva vydolovaná z internetu byla, že síť selhala. Tyto stránky jsou navíc určeny výhradně pro obranu studentů a absolventů plzeňských práv před výstřelky podivných a podivínských pseudostudentů a pseudoučitelů, případně osob, které jim na nepatrnou chviličku uvěří, takže bohužel musíme v marné naději, že snad budeme tentokrát čekat opravdu marně, prostě počkat, co zase vyoslí. No, a do třetice všeho tentokrát výhradně zlého, není lehké se neopakovat, když novopečené vedení pořád dokola opakuje své fantasmagorické konstrukce, dětské chyby a jiná podobná typicky svá moudra, takže bych vlastně vždy mohl vyrobit název: „Aktualita ze dne toho a toho“ a pod něj připsat ve slušnější verzi: klikněte na úvahy a potom (třeba) na „Pátečně vtipová“ nebo jenom „Vtipová,“ případně ještě výstižněji: Dnes novopečenci zopakovali hovadinu č. 71 (přičemž o verzi méně slušné mi nezbývá, nežli taktně pomlčet).

Navíc můžeme i z různých (vesměs špatných) zkušeností usuzovat, co se kdy a kde zase vyvrbí. Nemyslím teď vyvozovat zkušenosti z historie opravdu pradávné, třeba na téma, jak Přemyslovci kolem roku 800 našeho letopočtu parádně a zaslouženě napráskali nadutým Karlovcům. Vzpomeňme spíše letošního předvolebního výroku pana Johna, ať nevěříme politikům, že nás stejně podvedou, či staršího výroku mého oblíbeného Bernarda Cornwella: „Politik nebojuje, pouze úkladně vraždí.“ A tak je prostě potřeba si dát veliký pozor na tvory, kteří dovedli umění fotosyntézy k dokonalosti. A navíc za to ani nemohou. Jak mi napsal jeden z vážených kolegů už ohledně mých poznámek o dilophosaurovi (mrchožravý dinosaurus, plivající jedovaté sliny a následně ohlodávající otrávenou oběť): oni za to přece nemůžou, oni se takhle, pliváním jedovatých hlenů, prostě živí (ti diplophosauři, samozřejmě).

Zmíněné umění fotosyntézy se obvykle (správně) přisuzuje pouze rostlinám, ale někteří pseudostudenti a novopečenci si ho taky osvojili, čímž ovšem rozhodně nechci naznačit, že bych v nich viděl třeba nějaké pařezy či jiné útvary rostlinného původu a inteligence (jak víme z pohádek, takový pařez je mnohdy celkem moudrý, takže zaměnitelnost zde skutečně nepřichází v úvahu). Jde ovšem, jak jinak, o fotosyntézu modifikovanou, chcete-li, zásadně reformovanou, ke které je zapotřebí pouze přesně specifikovaného světla. Novopečenec ani pseudostudent se přece nadšeně nenadme až do dvojnásobku svého objemu pod nějakým sprostým slunečním svitem, kdeže, to už by dávno praskl, protože slunce přece jen i v našich krajích svítívá. Tento zásadně (a pozor, transparentně) reformovaný proces totiž probíhá výlučně ve světle televizních reflektorů, zatímco při jejich absenci probíhá proces opačný, totiž proces trvalého splaskávání. To se u některých tvorů projevuje migračními sklony. Matně si vzpomínám, že první z děkanských kandidátů (v předchozích úvahách jsem si řekli, že mu můžeme říkat třeba Kája) vždycky, když nedostal, co zrovna chtěl, reagoval tím, že odejde do Olomouce. Samozřejmě nevím, zda v dobách svého vzdáleného dětství pokřikoval na rodiče, že odejde do Olomouce, pokud mu nedají lepší svačinu, nebo na spolužáky, že odejde do Olomouce, pokud ho nenechají vyhrát v kuličkách, a nevím ani, zda jde o nějaké příbuzenství s tamními syrečky či jiný zvláštního zřetele hodný důvod. Nicméně se možná můžeme těšit, že po důsledném splasknutí opět uslyšíme migrační zpěvy. Páni, to by byla disertace (vliv nedostatku svitu televizních reflektorů na obsedantní směřování do Olomouce).

« Zpět

webdesign and programning
IDEAS DESIGN