Nebezpeční

Plzeňská práva představují nebezpečí. Vážně.

Možná si i v dnešním horkém dni ještě vzpomenete, jak za větrného, ledového podzimu jedna starší komisní dáma vykládala, že plzeňská právnická fakulta je nebezpečím pro stát.

Říkám to docela nerad, ale za určitých podmínek je to pravda.

Ať už paní komisní ztotožníte se sluncem, přesněji s králem Slunce, neboli s Ludvíkem XIV., anebo s velkým vzorem všech marxistů, a tedy i jejím, věčným a moudrým Vladimírem Iljičem, je to pravda. Ludvík XIV. se svou rozevlátou hřívou (přece jen se z tohoto hlediska feudál lépe ztotožňuje s dámou, než marxista s hlavou jako koleno) přece pravil: Stát jsem já, a ačkoli to nepravil vzhledem k okolnostem rusky, ale jiným jazykem (jehož mluvčí ovšem podle hanebného právnického rychlostudenta Wericha podobně jako Rusové nemají h a tudíž taky o hodně přijdou), stejně mluvil oné komisní dámě z duše a ona se s jeho výrokem plně ztotožňuje.

Velký vzor Vladimír zase stát označil za organizované násilí jedněch proti druhým (organizované násilí jedné třídy proti druhé) a opět promluvil oné komisní dámě plně z duše a opět se ona komisní dáma s jeho výrokem plně ztotožňuje a pokouší se jej v i třetím tisíciletí naplňovat stále novým obsahem.

Takto pojatému státu (státu, který je ztotožněn s paní komisní, případně který je jejím organizovaným násilím vůči jiným), v němž pochopitelně veřejným zájmem jsou v prvé řadě její pocity (jak sama napsala do psaní z 19. března, jemuž se pořád můžete smát na stránkách její občanské komise) a kde se rozhoduje podle jejích pocitů a známostí (jak pravil pro změnu pan premiér pro Lidové noviny) ovšem plzeňská právnická fakulta a zejména její studenti vysoce nebezpeční jsou.

Víte proč?

Protože oni nevěří, oni vědí.

Někteří z nich překvapeně zírali na disertační, rigorózní a jiné práce v univerzitní knihovně, ba chvílemi dokonce v televizi, zatímco naslouchali mohutnému komisnímu hlasu vykládajícímu národu, že tyto práce chybí a téměř jistě ani neexistují. Překvapeně zírali do výpisů z evidence, jež jim univerzita kdysi vydala, a naslouchali tomu, že studovali podvodně, protože v deset let starém, umaštěném notesu nějakého učitele se o nich nepíše. Jako budoucí právníci a nebo už vystudovaní právníci nevěřícně poslouchali, jak v roce 2001 či 2002 hrubě porušovali ustanovení studijního řádu, přijatého v srpnu 2006. Byli osočováni jako rychlostudenti, ačkoli studovali pět i více let, a bylo jim vytýkáno hrubé porušení akademického slibu, když jako zavilí rychlostudenti studovali příliš dlouho, přičemž jim to bylo vytýkáno těmi, kdo studovali ještě déle a hůře. Morálku jim kázal ministr nespravedlnosti, jehož rigorózní práce zůstala jako jediná transparentně utajena, za odborné podpory proděkana, jehož práci kdysi Akreditační komise označila (jedinou) jako nevyhovující.

V letošní zimě pak na prstech počítali necelé dva filozofické docenty a profesory na jeden studijní program (na osm studijních programů připadá totiž celkem dvanáct filozofických docentů a profesorů), a lámali si hlavu, jak třináct profesorů a docentů na olomouckých právech může být víc než těch pětadvacet plzeňských.

Ano, tihle studenti nevěří.

Tihle studenti ví, že ti, kdo útočí na jejich alma mater, nemluví pravdu (napsal bych, že bezostyšně lžou, ale znáte to: proč vysvětlovat nějaké počínání zlými úmysly, lze-li je vysvětlit prostou debilitou?), ví, že rádoby transparentní politici nemluví pravdu a že zdánlivě renomovaní politologové či politoložky si cucají zavádějící, zlé argumenty z rukávu.

Jsou nebezpeční každé licoměrnosti, každému bezpráví, každé nepravdě odívané do populistického há­vu.

Milovníkům totality a vlastní všemocnosti jsou nebezpeční i tím, že právo je na jejich straně.

Jenže si určitě taky vzpomínáte, jak pan Jakeš pravil, že jsou prostě doby, kdy se zákon musí nechat stranou a do popředí jde politika.

A pan Jakeš byl vyzbrojen vědeckým komunismem. A vědecký komunismus byl marxistickou politologií. Takže pan Jakeš byl vlastně politolog. Čelný marxistický politolog, řekl bych.

Musíme doufat, že nebude mít víc následovníků. Mezi politolology ani jinde.

« Zpět