Nebuďte zombie,

i když máme tu Památku zesnulých. Slovo "nebuďte" není imperativ od nebýt, ale od nebudit.

Karel Havlíček by sice v pondělí, jímž začal tento týden, oslavil své 195. narozeniny, ale radši jsme ho nepřipomínali. Však víte, vystudovat vysokou školu mu netrvalo tak dlouho, aby se to líbilo (stačil to totiž v letech 1838 až 1841) a navíc proslul uznalým veršem, Kde domov můj („veškerému kde vzdělání prozřetelně vláda brání“). I když komisařky, které to v moderních časech za vládu vzaly, po zásluze odpočívají v hlubokém propadlišti dějin, přece jen je pro jistotu radši neupozorníme na existenci našeho barda (radši, ať o něm neví).

Navíc není třeba někoho v zaslouženém zapomnění jitřit tím, že se nikdy nedozvěděl o existence nějakého studenta, který vzal své studium až příliš zkrátka (nakonec by se ještě bolestně ukázalo, kdo všechno ještě proklouzl, Komenský třeba vystudoval od roku 1611 do roku 1613 hned dvě vysoké školy, a dost podobně na tom byli Archimédes, Cyril i s Metodějem, Jan Nepomucký, Tycho de Brahe, Kepler, Koperník, Karel Hynek Mácha, Goethe, Franz Kafka, Jirásek a další podobní, které zaneprázdněný komisař samozřejmě nemůže znát).

Přece jen však nějaké podivné odklony od zásadní komisní linie vidíme dnes a denně. Zatímco v době, kdy nejmenovaná paní komisařka bojovala za demokracii, ovšem vnitřní, v řadách nejmenované komunistické strany, byl Sovětský svaz náš vzor, dnes i z tak akreditačně hodnotného díla, jakým je nový občanský zákoník, vyčteme bezmála pravý opak.

Jistě jste se tento týden dočetli, že jakési ruské snoubence oddal medvěd, konkrétně hnědý. Zdalipak nám to naši bývalí východní bratři nechtějí ukrást náš občanský zákoník? Nebo v něm jen hledají inspiraci? Vždyť právě podle § 659 občanského zákoníku lze manželství uzavřít docela jinak, nežli otřepaným zdvojeným ano před nějakým radním či farářem. Dokonce jakkoli jinak, je-li vůle snoubenců zřejmá.

Takže snoubenci praví: Medvěde, chceme být manželé! Pokud zabručíš, budou z nás manželé.
Medvěd: Brum.
A manželství je uzavřeno (alespoň podle § 659 občanského zákoníku).

Samozřejmě, někdy (ba dokonce většinou) se při četbě občanského zákoníku můžeme (jen marně) dohadovat, co tím vlastně chtěl básník říci.

Třeba takovou kontrolní komisi spolku jmenuje podle § 262 odst. 1 občanského zákoníku členská schůze. Pokud ji má podle stanov jmenovat statutární orgán spolku, podle onoho § 262 odst. 1 citovaného zákona se k tomu nepřihlíží, protože kontrolní komisi musí volit a odvolávat nejvyšší orgán spolku. Jenže podle § 247 odst. 2 občanského zákoníku může být nejvyšším orgánem spolku jeho statutární orgán.

Takže kontrolní komisi nesmí jmenovat a odvolávat statutární orgán, protože ji jmenuje a odvolává nejvyšší orgán spolku, takže když je statutární orgán současně nejvyšším orgánem, může volit a odvolávat členy kontrolní komise (neboli může-nemůže, může-nemůže, a tak pořád dál).

Otázkou také je, zda se páni autoři při tvorbě nového zákoníku nějak nezpronevěřili svému čističskému programu, který s takovým talentem naplňovali před sedmi roky v rámci svého akademického působení.

Podle § 1069 občanského zákoníku totiž velká a rozeznatelná část pozemku, kterou vodní tok odplaví k jinému břehu, se stává součástí onoho pobřežního pozemku, pokud na ni původní vlastník neuplatní své právo po dobu jednoho roku. Pokud Vám tedy voda spláchne dům, chatu či jiné stavby a zařízení, které jsou podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku součástí vašeho pozemku, a nahrne je na jiný pozemek, nemůže jej jeho vlastník po dobu jednoho roku uklidit (neboť po dobu jednoho roku můžete na ony trosky uplatnit své právo).

Je tedy vážnou otázkou, zda zákonná povinnost neuklidit celý rok pozemek po záplavách opravdu není zpronevěrou onomu čističskému poslání, jemuž se autoři kodexu oddávali před sedmi roky. Před sedmi roky, kdy vznikly tyto stránky na podporu pomlouvaných a šikanovaných studentů, kteří naštěstí už dávno definitivně vyhráli. Je proto asi čas už taky skončit.

« Zpět