Nechtělo by to přesčas?

Nebo dokonce pracovní sobotu?

Minule jsme si připomněli, jak záhadolog Ludvík Souček už kdysi odhalil (Nebeské detektivky, senzace a záhady, vydání z roku 1991, str. 170), že „od fantasmagorií je jen krůček k úmyslným nepravdám,“ což nám vysvětlilo mnohé počiny všelijakých školních čističů, nespravedlnostních exministrů a autorů rádoby zákoníku.

Co by ale pan Ludvík asi tak říkal na záhady, jež před nás tyto osoby zodpovědně, především však korektně a transparentně kladou?

Samozřejmě, jaký pán, takový krám, takže máme v občanském zákoníku (§ 111 odst. 3) i povinnosti týkající se kanálů, jak jinak, než transparentních (neboť máme nezadatelné právo se dozvědět, jak bylo naloženo s tím, co vyjde z našeho těla). Leč od kanálů zpět k záhadám.

Tak například správce cizího majetku má podle § 1418 občanského zákoníku určité (celkem nemalé) výhody, „je-li správce nezletilý nebo je-li jeho svéprávnost omezena.“ Ovšem podle § 1444 odst. 1 občanského zákoníku zaniká správa cizího majetku i „proto, že byl správce ve svéprávnosti omezen.“ Tumáš, čerte, kropáč, anebo, teď se ukaž, pane Ludvíku, jak tuto záhadu vyřešit. Má správce, který přišel o svéprávnost, výhody (§ 1418) nebo smůlu (§ 1444 odst. 1)?

Anebo, protože žijeme v celkem paranoidních časech, je to snad jen zástěrka, aby záhadologové a jiní šťouralové přehlédli, že korektní a transparentní autoři umožnili pověřit správou cizího majetku třeba desetileté děti, aby usnadnili uniknutí majetku ze spárů hnusných exekutorů a jim podobných?

Samozřejmě, v normální situaci slouží prvnímu pochopení nějakého zákona důvodová zpráva k němu, proto se s ní také autoři návrhu trápí.

Zkusme to tedy touhle cestou.

Důvodová zpráva k § 1419 až 1422 občanského zákoníku nám pěkně srozumitelně říká, že „jedná-li správce při správě cizího majetku, jedná jménem beneficienta“ (což je osoba, v jejíž prospěch je správa vykonávána, a která v praxi bývá odlišná, i když nutně nemusí, od správce i od vlastníka, který dal svůj majetek do správy). Vyzbrojeni tímto poznatkem („jedná-li správce při správě cizího majetku, jedná jménem beneficienta“) věnujme hluboký pohled třeba § 1400 odst. 2 občanského zákoníku. A vida: „má se za to, že správce jedná jako zástupce vlastníka,“ tedy obvykle někoho docela jiného, než beneficienta.

Samozřejmě, můžeme sáhnout třeba k důvodové zprávě k ustanovením § 2001 až 2005, která moudře praví: „Osnova vychází se návrhu ustanovení o odstoupení od smlouvy inspiruje pojetím obsaženém v platném obchodním zákoníku.“ Možná jde o inspiraci lichtenštejnským občanským zákoníkem, němuž se sice autoři v důvodové zprávě hrdě hlásí, který však neexistuje (v Lichtenštejnsku totiž platí rakouský občanský zákoník). Možná nám tato nesrozumitelná změť slov má napovědět, že podobně je to s celým zákoníkem, a že vlastně jde o naprosto vrcholný projev gibberish (známého pod českým termínem hatmatilka, který ovšem nepůsobí zdaleka tak světově, případně blábol či blábolení), což je jak známo, mluvení, které zdánlivě připomíná lidskou řeč, ale ve skutečnosti jde o skupiny slov, jež nemají žádný smysl. replica watches rolex replica

Jen tak, a ne nějakým záhadologickým šetřením, se dobereme pravého smyslu mnoha, ne-li vůbec všech ustanovení.

Vždyť třeba majetek ve svěřenském fondu podle § 1448 odst. 3 občanského zákoníku nepatří vůbec nikomu, takže jde o majetek, který nikomu nepatří, ale přitom podle § 495 občanského zákoníku je majetek souhrn všeho, co někomu („určité osobě“) patří.

Máme tedy před sebou souhrn všeho, co někomu („určité osobě“) patří, jenže to nikomu nepatří.

To by vážně chtělo pořádný přesčas, pane Ludvíku.

« Zpět