yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Nedejte se!
V mrazivém povětří zítra vyrazí zatím 250 přihlášených studentů na demonstraci za svou alma mater, za svou plzeňskou právnickou fakultu. Zhruba 570 z nich už navíc stihlo podepsat petici směřující proti zvůli a libovůli ne snad Akreditační komise, to jistě ne, ale jedné postarší dámy, která se nějak špatně zaorientovala v čase a zapomněla, že už nežije v době vítězného tažení ke komunismu, kde vyvoleným straníkům jako ona budou padat do úst, hm, nevím, zda pečení holubi, protože komunismus neměl zrovna v holubech zalíbení, ale třeba jiní ptáci.Aby toho nebylo málo, na Novinkách.cz se zrovna dnes odpoledne pan expremiér vydal na cestu veřejného vyzrazování státního tajemství (Pospíšil je absolutně neschopný, prohlásil tam a doložil argumentací).
Studenti ukázali, že stojí o svou školu a že si jí nehodlají nechat podruhé sebrat zlými čarodějnicemi a jejich přisluhovači, nejspíš ještě zlejšími.
Já sice gramatiku celkem ovládám, ale slovo „horší“ se mi pro ně zdá až příliš laskavé. Ostatně se přiznám, že mi pro ně jakákoli slova připadají až příliš laskavá. Jestlipak půjde do mrazu demonstrovat i studentík, který se radostně napájel vínkem s paní šéfovou při kutí právě těch piklů, jimiž dnešek tak tristně vykvetl?
Už jednou několik stovek plzeňských studentů sepisovalo petici, tehdy proti zvůli šéfky Akreditační komise, na podporu tehdejšího vedení, pro zachování toho, čeho si na své fakultě vážili a cenili. Před těmi skoro třemi roky naletěli na prázdné sliby, a nelze jim to vyčítat. Při svém stáří jsem naletěl zrovna tak. Možná někdo z Vás zachytil na oblíbeném ČT 24 smyčku, kde odcházím z jednání akademického senátu a na fakultní chodbě se potkávám se zpravodajem České televize, nějakým Jiřím Pospíšilem, a třeseme si přátelsky rukama. Je to němý záběr, ale já jsem tehdy říkal, že jsem svůj slib splnil (že bude celé vedení rezignovat) a on zase říkal, že jde splnit ten svůj (nejenže bude bránit fakultu před svými vlastními mediálními útoky, ale dokonce s nimi přestane). Prosím, nedejte se napálit jako my.
Nedejte si vzít svou vizi, své sny, fantazie, své studium nějakým obézním pohádkářem (kdo je to, si můžete přečíst v Parlamentních listech) anebo nějakou dámou, která úředně prosazuje to, co vyvěštila z prázdného dna vinných sklenic (původně a opakovaně ovšem plných).
Nedejte se.
Nedejme se.
Zlo nemůže vítězit pořád.
Nemůže!
