Nedělně děsuplná

Sněmovna se při neděli možná konečně dostane i k nějakému hlasování. Podle jejích vlastních právníků to však bude za cenu závažného porušení ústavních práv poslanců. Tady je ovšem zcela zřetelně, ba až lapidárně, vidět totální zbytečnost všelijakých sněmovních právníků a možná i právníků vůbec.

Kdyby se za pouhý milion či dva, jako v Plzni, zeptali pana náměstka spravedlnosti (podle novin sice té kmotrovské, ale vzhledem k zářné osobě pana ministra máme zaručeno, že jde o kmotry korektní, transparetní a hlavně laskavé a přívětivé, vždyť mu po jedné jediné schůzce schválili i pana nejvyššího státního zástupce), rozhodně by se nedozvěděli, že něco nejde.

Nemám teď na mysli ono staré přísloví, na které jsem již také upozorňoval (nikdy neříkej, že něco nejde, nebo se najde blbec, který to stejně zkusí, protože nebude vědět, že to nejde), ale mám na mysli neobyčejnou invenci, se kterou bychom se namísto právnických plků, že omezování parlamentní diskuse je protiústavní (s nímž přišli parlamentní právníci), dozvěděli, že cokoli, co činí platící zadavatel posudku, je v souladu s právem lidským a pro jistotu i veškerým jiným.

Tak když všelijací rádoby renomovaní zkušení právníci za nějakých trapných deset, dvacet tisíc sdělovali nejmenované západočeské univerzitě, že odebírat akademické tituly nejde a rušit diplomy není po právu, ale blbost, za pouhý 1,5 milionu pan všenáměstek dospěl k závěru, že to jde. A přitom kromě práva stihl zcela zreformovat i matematiku (například oním slavným 5:2=6, neboli svým brilantním závěrem, že pětičlenná komise usnášení schopná polovinou členů se může usnášet za přítomnosti šesti členů: tudíž nikdy, takže hned máme potvrzeno, že státní zkoušky nebyly za bývalého vedení legální) a kalendář, což navíc bylo zřejmě v ceně.

Sněmovní obstrukce jsou ovšem nevyužitou, ba dokonce zmařenou příležitostí.

Omezení doby poslaneckého vystoupení zmařilo nejen hrubě neoriginální předčítání telefonního seznamu nebo bible, důvěrně známé z obstrukcí amerických.

Mohl totiž být (po řadu týdnů, možná i déle) předčítán třeba návrh nového občanského zákoníku. Jednak by si ho konečně aspoň někdo přečetl, jednak se poslanci namísto mračení mohli při zábavném čtení ve sněmovně pochechtávat, ba i hlasitě chechtat a jednat tak dlouhé týdny v té nejlepší náladě (protože rozsáhlejší sbírku vtipů zřejmě nenajdeme nikde na světě, což by mělo být řádně a včas avizováno pro zápis do Guinessových knih).

Obstrukce ovšem o něco málo odložily prosazení nového pseudokodexu hrubou politickou silou navzdory názorům odborné i laické veřejnosti.

To je na jednu stranu strašná škoda: oddálil se totiž poněkud čas, kdy se do něj lidé budu muset nakonec podívat a kdy tudíž definitivně zjistí, že se podle něj postupovat v normálním životě nedá.

Na druhou stranu víme, že zářné osobnosti, které nám pseudokodex nadělily, se prostě blýskat musí. Návrh jim k producírování před kamerami a mikrofony poskytl hned několik exhibičních let, jenže teď bude potřeba něco nového.

Taky se Vám zdá, že budoucnost je prostě děsuplná?

« Zpět