Nedělní opakování

Neděle slouží k odpočinku. Jen někdy, protože po ní jakousi zlovolnou zlomyslností osudu následuje pondělí, si musíme zopakovat, co budeme v pondělí potřebovat vědět. A pak je zhusta odpočinek v prachu.

Každá doba má svá proroctví, velká, malá, hloupá, chytrá, vysvětlitelná, nevysvětlitelná.

Plzeňská práva si jich užila celkem dost, i když jen těch malých a hloupých. Asi už to tak je, že chce-li si někdo zahrát na Nostradama, nezbude mu, než třeštit na plný úvazek. Když se totiž věštec rozštěpí na dva či více, například na věštkyni politoložku a nic dobrého (ani jiného) nevěštící úřednici, kvalita prorokování jde nezadržitelně, hm, do háje, až se z proroctví, která by leckdos mohl ve slabé chvilce brát i vážně (například když je řádně opilý nebo zfetovaný), stanou jen prachobyčejné bláboly.

Samozřejmě média mají třeštící věštce v oblibě, protože jejich zpěněné (uznejte, že to zní mnohem lépe než například: uslintané, i když je to samozřejmě totéž) extáze (zase to zní mnohem lépe než třeba tajtrlíkování, a přitom je to v zásadě zase to samé) jsou někdy přece jen o něco málo zajímavější, nežli třeba nudné úřednické proslovy. Proto musíme číst často opravdu hluboko mezi řádky, abychom v zaujaté virtuální oranici našli nějaké dobře zahrabané myšlenky, jež s třeštěním neladí. Tak třeba skandalizující článek o tom, že o některé plzeňské pedagogy se kdysi zajímala policie, a že tudíž je třeba zajímat se i o policejní studia, byl korunován velmi umně a velmi hluboko do okolního hnojiště zakopaným závěrem, že se tak skutečně stalo, že policejní studia byla podrobena hloubkové kontrole a že nebylo zjištěno nikde nic závadného.

Vývoj se odehrává ve spirále a historie se opakuje v jen mírně pozměněné podobě. Jak jinak, příkladů máme zase spousty: Předloni někdo udal plzeňská práva, že jejich kurzy celoživotního vzdělávání nejsou v pořádku. S vlajícími prapory přikvačila Akreditační komise, v čele se šéfkou tehdy ještě v roli pouhé iniciativní byrokratky. Neshledala žádné nedostatky, tak prověřila i zbytek školy (neshledala celkem žádné nedostatky, snad s výjimkou nedostatečné disertace jednoho nynějšího proděkana). Zcela nečekaně a záludně se však od byrokratky odštěpila věštkyně a na půl úvazku prorokovala jeden nesmysl za druhým. Když se ukázalo, že to opravdu jsou nesmysly, objevila radši sama škola, že její kurzy celoživotního vzdělávání nebyly v pořádku a udala za to několik lidí. Historie se opakovala jen v mírně pozměněné podobě, plyne z toho ovšem zásadní poučení: pozor na štěpění!

Každá doba má i své záhady, velké, malé, hloupé, chytré, vysvětlitelné, nevysvětlitelné.

Byla vyslovena řada výroků, na které se mne zhusta dotazujete. Já jim však nerozumím o nic víc, nežli Vy. Tak třeba pan exnáměstek na setkání šéfky Akreditační komise se studenty (i když možná se s nimi šéfka Akreditační komise nesetkala, ale poslala druhou polovinu svého já, svou půlku politoložku) na otázky, jež mu byly kladeny coby známému expertovi na správní právo, a jež se týkaly toho, zda anonymem lze zahájit správní řízení (jinak řečeno, zda anonym může působit jako úřad), odpověděl zcela záhadným výrokem: Dva roky (!) jsme to připravovali, a ten starý trouba to nakonec nepodepíše. Stejně jako Vy nemám nejmenší tušení, co a koho tím pan exnáměstek mohl myslet. Že by pana exministra/děkana? Ale ten přece není starý, takže definici nenaplňuje. O kohopak by tedy mohlo jít? Ptejte se pana exnáměstka.

« Zpět