Nedělní valná

hromada z pohledu manželského:

Když dříve manžel podnikatel na valné hromadě jako společník či akcionář, především většinový, něco pokazil, určitě ho za to doma nepochválili, naopak mu od srdce a upřímně vynadali, což nevedlo k utužování rodinných vztahů, ale právě naopak.

A protože rodina i podle nového občanského zákoníku požívá zvláštní ochrany (jak praví jeho § 3 odst. 2 písm. b), nový občanský zákoník těmto nežádoucím jevům směle čelí.

Když manžel na valné hromadě začne pronášet blbost, manželka rázně vstane, mile jej okřikne a namísto něj řekne, jak je to správně. Protože naše stránky jsou genderově vyvážené, může totéž učinit manžel, kdyby podíl nebo akcie patřily naopak jeho ženě.

Ačkoli o ní nikde nemluví, přece na mnoha a mnoha místech totiž nový občanský zákoník rovnost respektuje a dokonce ji i zavádí, a protože přece jde o nový občanský zákoník, zavádí také pěkně novou rovnost.

Už jsme přece zmiňovali, že manžel nemůže prodat věc, která je jen a jen jeho, bez souhlasu druhého manžela (manželky), jde-li třeba o polštář, prostěradlo nebo hrnec, jsou-li součástí obvyklého vybavení domácnosti (§ 698 odst. 2 občanského zákoníku), ba nemůže prodat pod záminkou, že je jen a jen jeho, ani výhradně svůj dům nebo byt, pokud už do něj druhého manžela pustil (podle § 747 odst. 1 občanského zákoníku je-li ho třeba k bydlení rodiny).

Navíc však podle § 709 odst. 3 občanského zákoníku je součástí společného jmění manželů také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu (i když společníkem je jenom on sám). No, a podle § 713 odst. 1 téhož zákoníku přece součásti společného jmění užívají, berou z nich plody, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé společně (nebo jeden z nich, pokud se na tom dohodnou). Takže je jedině správné a modernímu zákonu odpovídající, když manžel/ka dorazí hlasovat na valnou hromadu společnosti, jejímž společníkem je jen ten druhý.

A zrovna tenhle nádherný doklad zbrusu nové rovnosti chce návrh urgentní novely zrušit.

Stejně jako chce naopak otrocky a mechanicky obnovit rovnost vlastníků tam, kde určitě nemá být.

Třeba za rodinný závod se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z nich i jejich příbuzní (§ 700 odst. 1 občanského zákoníku), ti potom mají (podle § 701 téhož zákona) i právo na podíl na zisku a na přírůstky závodu a také (podle § 704 téhož) předkupní právo, pokud by se závod náhodou prodával. Takže pokud podnikatel neprozřetelně nechá opileckého švagra zametat dvůr, nemůže se jistě divit, že se s ním musí dělit o všechen zisk, na nemůže se divit ani jeho předkupnímu právu.

Takové (tedy předkupní) právo ovšem běžní spoluvlastníci nemají. Co by si s tímhle přežitkem totality taky počali?

Museli by se trápit, zda koupit nebo nekoupit podíl, který chce jiný spoluvlastník prodat, což by je vedlo k přemýšlení, jež jak známo obecně nesvědčí úctě k všelijakým autoritám, jež jsou podle autorů kodexu nezpochybnitelné (například oni a všichni jejich podporovatelé, konkrétně oba, jak komisní, tak exministerský, či dokonce s panem exnáměstkem dokonce tři).

No, a považte: ještě nedávná paní ministryně na stránkách časopisu Soudce (č. 1/2015) konstatovala, že zamýšlená novela znovu zavede předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu, „které nový zákoník zrušil, čímž neodborně zasáhl do právní jistoty a legitimních očekávání spoluvlastníků.“

« Zpět