Nedosti bylo

tentokrát Hegela (a německých klasických filozotů vůbec).

Marxismus se od ostatních filozofických a jiných směrů odlišoval tím, že převrátil Hegela z hlavy na nohy, zjednodušeně řečeno, prostě Hegela obrátil.

Nejde nám teď ani náhodou o to, že pan Hegel (Georg Wilhelm Friedrich) si klidně studoval filozofii a teologii od roku 1788 do roku 1790 (nejmenovaná předsedkyně nejmenované komise o něm naštěstí zřejmě nikdy neslyšela, takže se univerzita v Tübingenu o akreditaci zatím bát nemusí), jde nám o to, že za účelem použitelnosti pro pokrokové komunistické cíle prostě bylo nutno jeho myšlenky a závěry obrátit.

V článku v Bulletinu advokacie (č. 12/2014, str. 28) poukazuje pan hlavní autor nového občanského zákoníku na Aristotelovy principy výstavby správného dramatu:
expozice (uvedení do děje),
kolize (rozpor nebo konflikt, který vyvolá napětí),
krize (vyvrcholení dramatu),
peripetie (zvrat a možnost řešení)
a konečně katastrofa (řešení, epilog atd.), a vyjadřuje naději, že novelizační tlaky na nový občanský zákoník neskončí jako drama podle Aristotela.

Můžeme ovšem všechny uklidnit, že to tak rozhodně nebude.

Prakticky v každé zemi vždycky zbyde něco z nějakého období minulosti. Třeba ze středověku zbyl některým zemím král nebo královna nebo alespoň šlechtici. Naše země si sice neužívá monarchie, ale taky nám původně pár ubohých zbytků temného feudalismu zůstalo (třeba Akreditační komise). Mohlo by se zdát, že v současné době jsme na tom výrazně jinak vzhledem k tomu, že máme nový občanský zákoník, který nalezl inspiraci v předpisech starých dvě stě a více let.

Jenže jsme si už ukazovali, že se to vlastně jen tak říká, spousta ustanovení nového zákoníku totiž vychází z občanského zákoníku z roku 1950 (třeba o dočasných stavbách, bolestném atd.) a dalších předpisů z té doby (právo stavby, jak víme, je téměř doslova, hm, inspirováno zákonem o právu stavbu, pod nímž se skví hrdý podpis Klementa Gottwalda). Kodex se sice v důvodové zprávě holedbá, že jeho vzorem je temný středověk, ale sami vidíme, že na mnoha místech je mu naopak vzorem světlý komunismus. Tedy právě doba, jejíž duchovní otcové převraceli Hegela z hlavy na nohy.

Leč nedosti Hegela! Pro dosažení lepších zítřků nestačí obracet z hlavy na nohy, či jakkoli jinak, německé klasické (a jak jinak: reakční) filozofy. Je třeba si došlápnout i na ty řecké. Ne nadarmo přece Filozofický slovník z roku 1953 o Aristotelovi výstižně konstatuje: Aristoteles, idealistický reakční filozof, nepřítel pracujícího lidu Řecka (pravda, antického).

Proto není divu, že páni tvůrci nového kodexu, věrni svým inspiračním vzorům pana Aristotela prostě při prosazení nového občanského zákoníku obrátili.

Takže na začátku byla katastrofa (kodex byl přijat) a postupujeme dál podle již pokrokově obráceného Aristotela…

replica uhren rolex replica

« Zpět