Nejasnosti a nejasnosti

Aneb: bible nemá pravdu. Konkrétně 7. verš první kapitoly knihy Přísloví.

Ani perla galaktického práva, kterou bezpochyby je překlad množství nahodile vybraných právnických textů ze starých, zejména germánských jazyků, do ještě starších verzí češtiny, nazvaný novým občanským zákoníkem, nezůstává tak docela bez otazníků.

Autoři sice převáděli staré cizojazyčné texty do staré češtiny, ale nevyužívali přitom modernějších českých výrazů, například ze 17. století.

Tehdy například Václav Jan Rosa vytvářel výrazy jako samotov (klášter), břinkoklapka (klavír) či prstobřinkoklap (piano), o čistonosopleně (kapesníku) nemluvě.

Důvodů může být celá řada: například, že tyto výrazy (kapesník či piano) autoři neznali, a tudíž je nemohli ani překládat. Sotva však lze připustit, že by snad neznali slovo „komisní,“ a přece nepoužívají pro paní předsedkyni výrazů sdílená, složenka nebo sdruženka, kteréžto puristické skvosty by měly právě znamenat: komisní, odvozeno ovšem od slova „složený.“

Nicméně o notorické paní složence jsme zatím neslyšeli.

Možná proto, že autor těchto novotvarů byl právník (ba chvíli dokonce advokát, a ještě před tím, ten děs, dokonce student práv, což je jistě neodpustitelné, nehledě už k tomu, jak krátce je studoval). S právem a zejména s právníky přece slovutní autoři nechtějí mít rozhodně nic společného (což se jim také podařilo).

Nebo proto, že takový Rosa byl v podstatě rychlostudent, a navíc se inspiroval svým současníkem, taky ohavným rychlostudentem, který zhruba za tři roky zvládl hned dvě vysoké školy, nějakým Komenským.

Ten byl navíc prohlášen za učitele národů, ač k tomu bezpochyby neměl akreditaci.

Už jsme si opakovaně povzdechli nad štěstím jeho popela, že o něm paní složenka (řečeno slovy jazykozpytce Václava Jana Rosy, jinak tedy paní komisní) nikdy neslyšela a nemohla tudíž vyhlásit do světa své vize o strašlivých pochybeních, k nimž tam jistě docházelo. Už jsme záviděli třeba i Oxfordu (na němž si za dva roky udělal práva takový Thomas Moore, ještě k tomu svatý), že se o něm nedoslechla a nevydala v souladu se svými pocity (na jejichž základě podle pana premiéra rozhoduje a které jsou podle jejího psaní z loňského 19.3. základním veřejným zájmem) nesouhlasné stanovisko k pokračování této obskurní školy. To štěstí, jak víme, ostatně sdílely i jiné podobně pofidérní vysoké školy, jako například ta padovská, kde v hanebně krátké době absolvoval práva Mikuláš Koperník, nemluvě o šestnáctiletém Casanovovi či dokonce o dalším svatém (Janu Nepomuckém), který se s dodržováním standardní doby studia taky nijak nepáral.

Přitom s rychlostudenty je třeba si nezahrávat, ale naopak jimi aktivně opovrhovat, neboť třeba podle takového právnického rychlostudenta Goetha je notorická paní složenka, pardon, komisní, zcela hluchá, stejně jako je podle jeho tezí jako pařez hluchý i pan exministr kmotrovské spravedlnosti, ba ani jeho někdejší reformní proděkani neslyší podle Johanna Wolfganga vůbec nic.

Podle Goetha totiž každý slyší jenom to, čemu rozumí.

Nejasnosti jsou ovšem i v mnohém dalším.

Například zda autoři zákoníku při překladu z němčiny byli vyzbrojeni potřebnými nástroji k tvorbě a výkladu veškerého práva, totiž ruštinou a marxismem? Jak nám totiž ukázal zářný příklad notorické paní předsedkyně, právě znalost ruštiny a marxismu je klíčem k veškeré moudrosti.

Jak poněkud negalantně připomněl před pár týdny časopis Reflex, nebýt ošklivé mediální bubliny nazvané nepřesně kauza plzeňských práv by po notorické paní předsedkyni neštěkl ani pes, natož aby si na mediálním výsluní zaslouženě užívala mohutné pozornosti médií, jakož i nezměrného opovržení normálních lidí.

Takže svět by si snad mohl myslet, že klíčem k poznání je úcta k Bohu, zatímco poučením jen hlupák pohrdá (jak praví biblická kniha Přísloví, kap. 1., verš 7.), ač klíčem k moudrosti je právě studium ruštiny a marxismu, přičemž nejchytřejší ruštinářka je samozřejmě zcela nepoučitelná (kdo by taky chtěl tolik riskovat, aby ji poučoval).

Čímž nám vyvstává otázka vůbec nejdůležitější: proč nebylo napsání nového občanského zákoníku svěřeno notorické paní komisní, když umí ze všech nejlíp marxismus a nejspíš i ruštinu?

« Zpět