Nejedlá?

Netýká se ptačí stravy, i když ptáky, prosím, krmte pořád. Jde o budoucnost.

Která se ovšem musí pečlivě kontrolovat. Neboť samozřejmě celkem logicky panuje obava z dalšího vývoje.

Jak znělo to moudré, rozšafné a v médiích zhusta citované oznámení? Provedli jsme značnou očistu jak učitelských, tak studentských kádrů.

A jak to dopadlo?

Historická zkušenost nás totiž učí, že je potřeba vývoj opravdu pečlivě hlídat, aby se nezvrhl nějakým tím krajně nežádoucím, jiným, nežli předepsaným, směrem.

Student, který svého času korektně a transparentně udal svého učitele, hrubě a bezostyšně porušujícího zákon i zvyklosti, včetně akademických, se sice stal objektem obdivu, úcty a poplácávání po ramenou, zatímco po onom zlovolném učiteli, porušujícím zákony jak na běžícím pásu, zaslouženě plival každý, kdo měl ústa, a nejen ten.

Ale pouhých 413 let po upálení Giordana Bruna (který porušil tehdejší církevní zákony i zvyklosti, včetně akademických, tolikrát, že to ani nejde spočítat), už jméno korektního a transparentního zasloužilého studenta/udavače (Giovanni Mocenigo) znají jen historici, a to ještě jen někteří, hlavně ti, kteří nestudovali v ruštině.

Hnusný rychlostudent (práv!) Mikuláš Koperník, kterého lze klidně označit za Brunova spolupachatele, si naopak požívá nezasloužené úcty, jako kdyby porušování zákonů bylo snad něco záslužného.

Rychlostudent Tomáš Garrigue Masaryk (teprve v roce 1872 začal studovat na filozofické fakultě a už v roce 1876 dokonce obhájil disertaci!), který nechápal (např. v době Hilsnerovy aféry), že pravdu má vždy hněv lidu a popichování médií, i když zrovna směřuje proti nevinnému, je najednou považován bezmála za otce vlasti!

A onen zasloužilý čistič vysokých škol?
Je skoro zapomenut!

Naopak, rychlostudenstká právnická ostuda na špici kulturního hnojiště je málem uctívána jako nějaká modla.

Provedli jsme značnou očistu jak učitelských, tak studentských kádrů, abychom vypleli aspoň ten nejhorší plevel. Smýšlení studentů se po očistě profesorského sboru a prověrce studentů nápadně zlepšilo. Ukazuje se to i v právnických spolcích, jež byly hlavním hnízdem reakce, napsal přece autor mnoha čistek na školách nejen vysokých a známý leninolog Zdeněk Nejedlý a dal tím příklad všem budoucím leninologům a hlavně leninoložkám, jak korektně, transparentně a hlavně leninsky přistupovat k vysokým školám.

Samozřejmě, měl svoje mouchy (proto taky vidíme ten úžasný vývoj od čističe – leninologa s mnoha nedostatky k naprosto nedostižné čističce – leninoložce). Například si čert sám ví proč vysoce cenil právnického rychlostudenta Karla Hynka Máchy a vůbec mu nevadilo, že práva vystudoval za mnohem kratší dobu, nežli kolik činí standardní doba studia. Krom toho uctíval a prosazoval i rychlostudenta Aloise Jiráska, který na tom byl s dodržením standardní doby studia taky velice na štíru (vystudoval na pražské univerzitě historii v letech 1871 až 1874).

Nicméně byl historik, uměl rusky, byl leninolog a prosazoval čistky na vysokých školách, takže aspoň v tomto to byl důstojným vzorem svých nynějších následnic.

A uměl odhalit přinejmenším některé hnusné právnické rychlostudenty: „to nejreakčnější z reakční kultury, černý pták na špici kulturního hnojiště,“ byl podle něj třeba Franz Kafka.

« Zpět