Nejen Číňané

aneb o duchu hory

Nejen Číňané mají smůlu, že nemají náš občanský zákoník. V Číně se řidiči mění v šílence, zatímco u nás to působí práce na novém kodexu (a řidičů je opravdu víc. Než autorů). Kdyby měli náš občanský zákoník v Malajsii, nemuseli by se zase obávat duchů hor.

Deset turistů se fotografovalo bez sebemenšího kousku oděvu na vrcholku posvátné hory, čímž podle malajských úřadů hrubě naštvali ducha oné hory a způsobili tak zemětřesení.

Proto byli čtyři z nich zatčeni (přičemž přinejmenším zatím není známo, proč nahota těch čtyř urazila boha hory víc, než těch šesti zbývajících, a vzhledem k tomu, že fotodokumentace zatím chybí, nemůžeme to ani posoudit).

Výhodou je, že u nás můžete pobíhat nazí po jakémkoli kopci a ducha hory nenaštvete. Podle § 489 občanského zákoníku totiž vše, co je od osoby rozdílné a slouží potřebám lidí, je věc v právním smyslu. Takže duch hory a třeba i duch z Aladinovy lampy je prostě věcí a věc se přece nemá co zlobit.

Dokonce pokud ho někdo snad vypustil či slovy práva opustil, můžete si ho klidně rovnou přivlastnit (movitá věc, kterou její vlastník opustil, podle § 1045 občanského zákoníku přece nikomu nepatří a tudíž si ji může každý přivlastnit).

Jedině když Vám duch oznámí, že se necítí opuštěný, musíte bez zbytečného odkladu oznámit jeho nález obci, stejně jako když na Vás skočí blecha či veš a Vy nevíte, od koho (podle § 1058 odst. 1 občanského zákoníku je-li nalezeno zvíře, oznámí nález nález bez zbytečného odkladu obci, přičemž zvířetem je, jak známo z § 494 občanského zákoníku, každý živý tvor nadaný smysly, a blecha i veš jich mají právě tolik, jako my, ledaže bychom byli třeba nahluchlí, potom by jich měly víc).

Pokud by ovšem třeba takový duch Milešovky způsobil zemětřesení, nahradí škodu podle § 2937 odst. 1 občanského zákoníku ten, kdo měl nad věcí dohled, a nelze-li takovou osobu určit, její vlastník. Nežli si tedy ducha přivlastníte, neprodleně se jej dotažte, zda ho zrovna nenaštvali nějací naháči, a bude-li odpověď kladná, hbitě ho vypusťte, pardon, opusťte.

Na druhou stranu přece máme právo (podle § 111 odst. 3 občanského zákoníku) na informace o kdejakém, hm, kdečem, co z lidského těla pochází, což znamená, že na tyto vesměs nelibé předměty musíme dohlížet, abychom znali jejich osud a mohli o něm referovat.

Proč tedy raději nezavést i dohled nad duchy, případně jejich vypouštěním, pardon, opouštěním?

« Zpět