Několik citátů II

Pamatujete se vůbec ještě, jak to doopravdy bylo na plzeňských právech? Ztratily se nějaké práce, po pár dnech se pro změnu zase našly, překvapivě v knihovně (no uznejte sami, kde se vzaly zrovna tam, už to samo o sobě je jistě nadmíru podezřelé), uznávalo se údajně nesprávně nějaké zahraniční vzdělání, jenže se za chvíli ukázalo, že to ve skutečnosti dělalo ministerstvo, a to dokonce ještě v době, kdy za to už plzeňskou fakultu nemilosrdně kritizovalo. Některým studentům se vytýkala krátká doba studia (prapodivnými přepočty typu, že od září do ledna uplynul sotva měsíc, ještě podstatně zkrácená) a jiným zase moc dlouhá, prostě pořád se objevovalo něco nového.

Jenže to vlastně nic nového nebylo. Četli jste Švejka? Například o tom, jak vyšetřující „ztrácel obžalovací materiál a byl nucen vymýšlet si nový. Přihazoval jména, ztrácel nitě k žalobám a soukal nové, jak mu to napadlo. Dělal nejrůznější hokuspokusy, aby usvědčil obžalované ze zločinů, o kterých se těm nikdy ani nezdálo. Vymýšlel si urážky Veličenstva a vymyšlené inkriminované výroky přiřkl vždy někomu, jehož obžaloba či udání na něho se někam ztratilo.“ Když na ty stránky o osudech dobrého vojáka ve světové válce dost nevěřícně zírám, jen těžko bych uvěřil, že na rozdíl od všelijakých sveřepých, ohyzdných ježibab a čarodějnic Jaroslav Hašek nebyl prorokem.

Ačkoli samozřejmě zásadní rozdíl mezi tehdejší dobou a naší žhavou současností tu je, pokrok je přece jen pokrok a všichni ho můžeme vidět hned na první pohled.

Jak že to ten Hašek vlastně napsal: „zmizela všechna logika a vítězil §, škrtil §, blbl §, prskal §,“ a ještě spoustu podobného ten § vyváděl na pokyn žroutů obžalovaných, jimiž byli „tygři rozměřující sobě skok na obžalovaného podle čísla paragrafů.“ Jistě stejně jako já chápete, že nic podobného není v moderní, demokratické době samozřejmě myslitelné, že podobné ohavnosti jsou věcí minulosti a že jsme je šťastně a úspěšně překonali. Tak taky plzeňští rádoby žrouti svých kolegů a bývalých kolegů (na rozdíl od těch Haškových si ovšem při své bohulibé činnosti zřejmě poněkud vylámali zuby) se nedali při rozměřování svých skoků (či poskoků) nějakými všelijak pokřivenými paragrafy mýlit. Doba prostě skutečně hrubě pokročila, moderní,korektní a transparentní ideje vyvolených již nadále nelze poutat okovy nějakých zkřivených paragrafů, a tak při pomlouvačné kampani na plzeňských právech sice taky zmizela všechna logika, ale blbli, prskali atd. pomlouvači i bez paragrafů.

Samozřejmě, při takovém novátorství se občas i zapomněli, a zatímco směle tvrdili, že se studuje podle správního řádu, který se vyznačuje tím, že nestanoví žádné lhůty, v nichž je třeba rozhodnout (nevzdělaný tvor, jako třeba já, se klidně nechá poplést a z § 71 správního řádu by se mylně domníval, že správní orgán má rozhodnout nejpozději do třiceti dnů, přičemž k takovému zásadně nesprávnému názoru by ho přivedla jen taková nevýznamná maličkost, že je to tam napsané), občas se také poohlédli po nějaké té zakroucené berličce, třeba když své bývalé učitele udali pro trestný čin bordelu v knihovně (který si ovšem na druhou stranu, komu čest, tomu čest, taky vymysleli).

Konec konců, paragrafy ať jsou rády, že (dnes už bývalí) novopečenci žádný z nich neznají. Určitě by při svém korektně transparentním pohledu na svět přišli na to, že by něco tak zakrouceného, či dokonce pokřiveného, nemělo hrát v našem životě významnější úlohu a zkusili by je nějak opravit (kdyby třeba návrh občanského zákoníku nezačínal § 1, ale například /1, hned by v něm bylo něco nového).

« Zpět