Nemesis

Navzdory tomu, že se o ní píše, že je nebývale pomstychtivá, naše paní komisní rozhodně není žádná Nemesis.

Mnohokrát už padlo nejen na těchto stránkách, že když dva dělají totéž, rozhodně to nebývá totéž. A co teprve, když každý dělá něco úplně jiného.

Že se média zabývají zlými, zlostnými, pomstychtivými, směšnými lidmi, je víc, nežli pochopitelné, protože o jejich ať už zlostných či směšných (zpravidla samozřejmě obojí současně) počinech lidé rádi čtou, nejčastěji ovšem s velkou úlevou, že nikdo podobný se nepohybuje v jejich blízkosti.

Je objektivní skutečností, že skoro pořád čteme o počinech a promluvách notorické paní komisní, neméně notorického pana exministra a několika málo podobně notorických bytostí, a to často ve zcela nečekaných souvislostech.

Politolog, který namísto toho, aby se podobně jako paní komisní věnoval vnitrostranické práci a studiu ruštiny, lehkovážně vystudoval politologii, nota bene kdesi v emigraci, nám například prozrazuje, jaké že nemovitosti vlastně paní komisní vlastní. Neboť politolog pan Tomský přece napsal, že Dvořákové kape na maják, z čeho nutně plyne, že musí být šťastnou vlastnicí majáku.

S panem profesorem, který statečně, ba přímo hrdinně, utekl z plzeňských práv, a nyní s vypnutou hrudí hrdě škemrá, aby se tam směl vrátit, se paní komisní tak dobře pilo, že za jeho zvolení nabídla nejen akreditaci, ale i pochvalu, a pan profesor se jí odvděčil tím, že jí v novém občanském zákoníku přiznal nezadatelné základní lidské právo vyrýt si svou vlastní strouhu (jestliže totiž Dvořákové kape na maják, jak praví profesor Tomský, pak musíme znovu připomenout, že ten, kdo má zajímavé a jistě velice žádané právo, aby ze sousední střechy tekla, nejlépe proudem, dešťová voda na jeho dům či pozemek, nese náklady na zřízení strouhy, je-li ke svodu potřebná, jak praví § 1271 odst. 2 nového občanského zákoníku).

Už jsme si připomínali, jaké štěstí má třeba taková řecká bohyně Athéna, že o ní pan vždy náměstek pana notorického exministra, ba i jiných ministryň, nemá ani tušení. Podle jedné z pověstí totiž vyskočila z hlavy vládce bohů Dia (potom, co do ní nechal udělat díru kovářským kladivem), což je vysoce nestandardní metoda zrození, takže kdyby o ní pan vždycky náměstek někdy něco slyšel, určitě by jí zrušil rodný list, jakmile by nějaká západočeská univerzita sehnala milion nebo dva na jeho honorář.

Zatímco pan exministr se jen ťukl do hlavy (zřejmě dokonce bez kovářského kladiva, což je ovšem škoda) a vyskočila mu z ní skandální aféra, a kdyby jenom jedna.

Sami ovšem vidíte onen nebetyčný rozdíl (když vládce bohů Zeus rodil hlavou bohyni Athénu, například určitě nestál ani na fakultním schodu, ba ani na ministerském chodníku, navíc bohyně Athéna je bohyní moudrosti, zatímco aféry vymyšlené panem exministrem s moudrostí nemají vůbec nic společného).

Jeden můj vzácný přítel mne upozornil, že se kdesi o notorické paní komisní psalo, že si počíná i na naše poměry nezvykle pomstychtivě, jako malá česká Nemesis.

Skromně si dovolím poukázat na naprostou nesprávnost takového příměru.

Král bohů Zeus totiž proslul spoustou převleků, v nichž sváděl své nespočetné milenky. Třeba Nemesis před ním utekla do vody a změnila se v rybu, ale Zeus ji pronásledoval v podobě bobra, takže se z ryby změnila v husu, jenže Zeus ji ve své oblíbené podobě labutě stejně dohonil a měli spolu vejce, ze kterého se nakonec vylíhla Helena Trojská. Žena, kvůli níž propukla trojská válka, byla tedy vlastně dcerou husy a labuťáka.

Všimněte si: vládce bohů honil Nemesis. Paní komisní naopak honí všechny ostatní, takže podobnost tu prostě není ani nejmenší.

« Zpět