yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Jsou ovšem jedinci, kteří mají sice velmi silný a zásadní respekt k právu, ale jenom k tomu svému, a ti vysílají do světa spousty poplašných zpráv, jež zřejmě vstoupí do panteonu negramotné ignorance.
Že by se snad mohly odebírat akademické tituly, vymyslela jedna zlá a závistivá, věčně opilá (ne)stvůra se svým věrným, mírně obézním ministrem spravedlnosti, ale neosvědčilo se to. Po Gottwaldově smrti (on byl ta zlá, opilecká bytost) sami komunisté tuto praxi zrušili jako naprosto nedemokratickou a příliš snadno zneužitelnou. Jejich obdivovatelka nyní vymyslela, že by snad diplomy udělené proti její vůli měly být neplatné.
Vzhledem k abnormální stupiditě tohoto závěru nutno uvažovat, nejde-li o situaci, kdy někdo není za své činy odpovědný v důsledku toho, že není schopen rozpoznat protiprávnost svého činu nebo ovládat své jednání (takhle je v § 26 trestního zákoníku definována nepříčetnost). Že by snad diplomy udělené proti její vůli měly být neplatné? A co zákony? Mezinárodní smlouvy? Výsledky voleb? Že by snad bylo neplatné počasí, které se jí nelíbí?
V médiích se objevila i hrozba, že paní komisní podá žalobu ve veřejném zájmu. Nejde-li o nějaké zkreslení, je třeba zmínit, že paní komisní má podle zákona právo leda skřípat zuby, což, jak vidno, halasně činí. Žalobu ve veřejném zájmu může podat někdo, komu toto právo přiznává zvláštní zákon (věřte, že Akreditační komise to opravdu není), nejvyšší státní zástupce a veřejný ochránce práv. Tečka (aneb § 66 soudního řádu správního).
Ostatně od někoho, kdo napíše, že vydává souhlasné stanovisko, a pak dlouze a nezákonně zdůvodňuje, že to ve skutečnosti rozhodně neměl na mysli, se seriózních argumentů nikdy dočkat nemůžeme.
Pan ministr vyjádřil podiv, proč Akreditační komise nezatočila s plzeňskou akreditací na podzim 2009, a proč si své křížové tažení tak špatně načasovala na dobu, kdy jsou na tom plzeňská práva nejen lépe než jiné vysoké školy a fakulty, ale možná nejlépe ve svých dějinách. V tomto směru je ovšem postup paní komisní naopak zcela logický: v roce 2009 byla totiž plzeňská práva připravena jako dobrá trafika pro špatného exministra. Bylo třeba je pomluvit sice ohavně, leč nesmyslně, aby pan exministr mohl během několika týdnů zamávat hůlkou, opakovaně pronést slovo reforma a vše by bylo v pořádku.
Naštěstí pro fakultu a bohužel pro tuto zemi mu naletělo tolik lidí, že se mohl dočasně, snad už jen nakrátko, vrátit do politiky, a jeho nohsledi si počínali na fakultě tak, že by je někdo svobodně volil leda s nožem na krku.
Už jsem tu Františka Gellnera citoval jednou, ale nedá mi, nežli to zopakovat:
Vám, kdo jste přišli bořit, mávám na rozloučenou.
Vy ostatní, slušní, čestní, lidští, užijte si krásného dne. Užijte si krásného, vítězného dne. Jako by i počasí Vám chtělo blahopřát (tedy pokud není neplatné, protože se nelíbí paní komisní).