Nepoctivá dobrá víra

Nový občanský zákoník nám sice výslovně umožňuje počínat si v dobré víře nepoctivě. Ale babo raď, jak to udělat.

Zatímco na jedné straně existují věčné pravdy: například že notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti kandiduje za nejsilnější stranu z ne zcela levé strany politického spektra (i když to bývá pokaždé nějaká jiná), v mnohém naopak panuje nejistota.

Tak třeba nás nový občanský zákoník staví před záhadu, jak si počínat v dobré víře nepoctivě anebo naopak?

Naše republika se totiž nově stane velkokapacitní mravní čističkou, neboť i ohledně všech mafiánů, kteří k nám zavítají, ať již z domoviny Cosy Nostry, Jacuzy (Yacuza, též Gokudó, je tradiční japonská zločinecká organizace) či například původní vlasti čínských triád, bude nepochybně platit, že podle § 7 nového občanského zákoníku: má se za to, že kdo jedná určitým způsobem, jedná poctivě a v dobré víře.

Nedosti však na tom, že svět bude rázem očištěn od nepoctivosti, neboť počínání světového mafiánstva se dozajista nevyznačuje nějakou podivnou neurčitostí (ke které se sníží leda nějaký váhavý tuzemský trouba, jehož je potom zapotřebí za takovou ohavnost náležitě znectít).

Hned v § 1 odst. 1 nového občanského zákoníku se hovoří o právech a povinnostech.

Chápete to snad tak, že právo je to samé jako povinnost? Jestliže § 5 odst. 1 hovoří o znalosti a pečlivosti, má to snad znamenat, že pečlivost a znalosti jsou totéž?

Jen naprostý hlupák by si mohl myslet něco podobného: mluvíme-li o právech a povinnostech, pak to docela určitě neznamená, že jde o to samé, mluvíme-li o znalostech a o pečlivosti, proč by pečlivost a znalost měly být totéž?

Ovšem podle nesmrtelného ustanovení § 7 se má za to, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře, neboli zákon celkem překvapivě stanoví, že poctivost není totéž jako dobrá víra.

Takže když budu docela určitě pančovat víno, vzhledem k určitosti mého počínání se bude mít za to, že jednám jak poctivě, tak i v dobré víře.

Když budu něco zcela neurčitě blábolit, například u zkoušky budu tvrdit, že odpověď asi neznám, nevím to jistě či dokonce nevím to určitě, případně budu neurčitě huhlat, kudy se jde ny nádraží a ztrapňovat se neurčitými prohlášeními, že myslím, že je to doprava, ale nevím to určitě, bude samozřejmě jasné, že si nepočínám ani poctivě, ani v dobré víře.

Jestliže se má za to, že (§ 7 občanského zákoníku) kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře, musí platit i opak, takže podvodníky snadno dohledáme a odhalíme" budou takoví nejistí, ba neurčití.

Jenže co když ale budu jen trochu (zčásti) nejistý, co když budu jen tak trochu neurčitě polhávat?

Bude se mít za to, že jednám poctivě, ale bez dobré víry?

Nebo naopak, že jednám sice v dobré víře, ale nepoctivě?

Co bude lepší? A hlavně, jak to udělat?

Jak něco dělat nepoctivě v dobré víře?

Nebo ve zlé víře poctivě?
Tady je dobrá rada drahá. Neboli vše je otázka ceny. Stanovme dobrou cenu a autoři už něco vymyslí.

« Zpět