Nepolepšitelný feudál

Feudalismus byl určitě nejlepší, proto jsme si z něj přece přinesli náš moderní občanský zákoník. Ale někteří feudálové byli prostě nepolepšitelné komunisté. Například císař František, toho jména První, ba i Druhý.

Základní metodou vědy vždy bylo: ověřovat, ověřovat, ověřovat.

Tak například autoři nového občanského zákoníku již dávno odhalili císaře Františka I., případně i II. (neboť to byl pořád ten samý pán) jako zarytého slovakofila a komunistu. Do obecného zákoníku občanského z roku 1811 totiž nechal trestuhodně začlenit pojem právní úkon, který však důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku odhalila jako komunistický relikt, který byl navíc výsledkem nechutného podbízení Slovákům.

Jestlipak to ale nebyl u pana císaře třeba jen ojedinělý úlet?

Konec konců v jeho době přece ještě ani slovo komunismus neexistovalo (pan Cabet ho totiž vymyslel až v roce 1839) a se slovenštinou to nebylo o moc lepší, takže se člověk mohl snadno stát propagátorem slovenštiny a komunistou, aniž by o tom měl sebemenší tušení. Ludovít Štúr přece prosadil spisovnou slovenštinu na bázi středoslovenského nářečí až v roce 1844.

Musíme ovšem při této příležitosti korektně a transparentně prásknout, že Štúr byl tak trošku (tak trošku víc) rychlostudent, protože si na univerzitě v Halle klidně vystudoval filozofii (a k tomu ještě teologii a historii a lingvistiku) celkem jen za dva roky, 1838–1840, a to se nejspíš ještě dost flákal, protože v téže době už přece piloval spisovnou slovenštinu.

Asi tušíme, že nový občanský zákoník nejspíš mimo jiné skoncuje s podivným nešvarem půjčování aut i s půjčovnami aut jako takovými:

Když se totiž něco dává jinému dočasně do užívání za peníze, je to vlastně nájem. A do nájmu lze podle § 2202 odst.1 nového občanského zákoníku dát jen nezuživatelnou věc, kterou však podle § 500 téhož zákoníku je i věc určená k tomu, aby byla prodávána jednotlivě. Pokud se tedy nebudou auta prodávat po tuctech, veletuctech, případně na kila (prosil bych kilo forda?) budou mít půjčovny poněkud smůlu.

A pravdu asi bude mít i onen posledně připomínaný bývalý hradní právník, když vyjádřil obavu, že běžný smrtelník se podle nového občanského zákoníku bude bez advokáta bát si koupit i housku. Aby se nebál, či aspoň necítil trapně: vedle něj někdo bude kupovat kilo mazdy, jiný zase bude prodávat nehty (jak mu to umožní § 112), a Vy byste se tu ztrapňovali s obyčejnou houskou?

Jenže teď nám nejde o pláč nad jistě zaslouženým koncem všelijakých autopůjčoven. Jde nám o to, že důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku praví, že zuživatelné věci označují některé zákony i jako věci spotřebitelné, což je špatně („toto označení není správné; vyhovuje marxistickému dělení věcí“).

Nahlédněme tedy opět do onoho občanského zákoníku z roku 1811, abychom císaři dali možnost se obhájit.

A máme to tu: podle § 301 zákoníku z roku 1811 věci, které bez své zkázy obvyklého užitku neskýtají, slují, a teď pozor: spotřebitelné.

Císař pán je prostě nepolepšitelný.

Konec konců, co bychom vlastně mohli čekat od někoho, jehož praprapravnuk (Karel I.) si klidně vystuduje práva za dobu jen o málo kratší, než rok (v letech 1906–1907)? Aspoň, že to nebylo nikde na Západě Čech, ale v Praze.

« Zpět