Nerudovská

Svět právnických fakult je ohlušen rachotem valících se kamenů. Ne, že by se snad cizozemské postarší rockové hvězdy z ničeho nic rozhodly objíždět zrovna právnické fakulty, ale všude houfně a halasně padají kameny z pedagogických i studentských srdcí, protože bývalí plzeňští usurpátoři, pardon, reformátoři, se konečně rozhodli, ne snad k založení vlastní soukromé školy (o tom se zřejmě usnesli opravdu dávno, jak se psalo a povídalo už před dvěma roky), ale k tomu, aby svůj záměr přestali tajit.

Špičkoví i nešpičkoví manažeři se konečně dočkají. Neboť co je manažerskou noční můrou? No přece že Vás z Vašeho pěkného manažerského místa vyhodí.

Nyní ovšem konečně vstoupí na trh škola, jež bude plodit právníky, kteří to nebudou umět (neboť jaký pán, takový krám). Novopečenci ještě za svého plzeňského působení zkusili vyhodit nejen několik set studentů, ale také několik desítek učitelů, jenže to neuměli (takže univerzita následně všechny pracovněprávní spory prohrála, případně se s postiženými domluvila, aby neprohrála). Nyní tedy to, co sami neuměli, budou vyučovat studentstvu, tedy pokud na jejich škole nějaké bude (vzhledem k novopečenské alergii na studenty všeho druhu bych si opravdu nebyl jist). Takže, vážení páni manažeři, zaměstnáte-li odchovance této školy, zůstanou Vám Vaše funkce už navždy.

Otázkou samozřejmě budou pomůcky povolené při zkouškách. Někdy se při státních a některých dalších zkouškách zkoušenému povoluje nahlížet do zákona (tedy aspoň na právnických fakultách, nevím, k čemu by to bylo třeba medikovi?). Povoluje se to z důvodu jakési rovnosti zbraní, protože pedagog sice zákon má znát, ale nahlížet do něj pochopitelně může. Jestlipak bude zkoušeným na nové progresivní škole povoleno vytvořit pátrací týmy k hledání různých paragrafů v různých zákonech?

Pokud ano, je třeba dbát, aby to byly týmy dostatečně početné. Vzpomeňme si totiž, jak třeba pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti vytvářel týmy k hledání různých paragrafů třeba v zákoníku práce, ale i jinde. Tým složený jen z novopečenských proděkanů rozhodně nebyl dostatečně početný, neboť při pátrání po § 61 (o účasti odborů při rozvazování pracovního poměru) nebyl úspěšný a paragraf nalezen nebyl. Omluvou zde ovšem může být zvláštní zlomyslnost zákonodárce, který ukryl § 61 lstivě, a nebojme se říct, že i podle, mezi § 60 a § 62, tedy do míst, kde by ho žádný novopečenec logicky nikdy nehledal.

Konec konců, podobně týmovým trumfováním (kdo řekne větší, hm, zvláštnost) byla vytvořena zajímavá teorie, že veřejným činitelem je každý, kdo podepisuje veřejné listiny (a protože veřejnou listinou je třeba i obyčejná doručenka, byli bychom podle této teorie tudíž národem veřejných činitelů a mohli bychom je vyvážet, takže zmíněná teorie by se ukázala jako významné proexportní opatření). Protože zřejmě nastala doba, kdy je třeba odvrátit pozornost od důležitějších věcí, prosákla novinka, že se nejrůznější orgány zase už zabývají tím, zda by učitel přece jen nemohl veřejným činitelem být (dnes ovšem jen těžko, protože veřejné činitele už u nás od roku 2009 nemáme).

V reformním přetváření minulosti byl ovšem učiněn další významný krok. Básníkova teze z Písní kosmických: bude-li každý z náš z křemene, je celý národ z kvádrů, byla totiž modernizována zhruba tak, že: schválí-li kmotříček pana nejvyššího, je celý národ z veřejných činitelů. Média sice už před časem přinesla zprávu, že laskavý kmotříček schválil, ale pořád mám takový pocit, že se to nerýmuje zdaleka tak hezky jako u toho Nerudy.

« Zpět