Nerudovský rozdíl

Kdo chvíli stál, ten tam asi už zůstane.

Neboli slovy básníka: kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Pan komukoli náměstek svého času obšťastnil svět úžasnými kalendářními kreacemi, například, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (0,12 roku, neboli 43 dnů, jak kázal pod univerzitním č. R-595–10), na něž navázal neméně úžasnými objevy ryze matematickými, jako že pět děleno dvěma je šest (pětičlenná komise schopná se usnášet nejméně polovinou členů je podle něj usnášeníschopná, až když jich dorazí šest, jak napsal za erární poštovné pod univerzitním č.j. R-377–10).

Za ním se pouze ve stínu krčí jeho exšéf, notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, s pozoruhodným poznatkem, že patnáct je mnohem víc než patnáct (neboli, že v krajských volbách svého protikanditáta s převahou a nelítostně rozdrtil a do prachu zadupal v poměru 15:15 na mandáty).

Notorická paní komisní ovšem naopak trčí do výšin se svým strhujícím výpočtem učiněným zcela autoritativně v rámci rozhodování podle jejích nejlepších známostí, protekce a pocitů, jakož i s veškerou mocí, nesvěřenou jí nikým menším, nežli jí samotnou, že 1,5 je mnohem, ale opravdu mnohem víc, nežli 25 (dvanáct profesorů a docentů stačí filozofům na akreditaci celkem osmi studijních programů, zatímco plzeňským právům 25 docentů a profesorů nestačilo na akreditaci jediného).

No, a kdo chvíli stál, už přece stojí opodál.

Napsal to sice rádoby právník, kterému polehčuje snad jen to, že práva nakonec nedostudoval (nějaký Jan Neruda), ale i když nebyl politolog a nejspíš ani neuměl rusky, něco na tom asi bude.

Takže i autoři nového občanského zákoníku dostali chuť se zapojit do světového trendu a být aspoň chvilku in.

Pročež i oni vstoupili na bitevní pole kalendáře i matematiky.

Do důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku tudíž napsali, že pojem právní úkon byl zaveden do našeho právního řádu v roce 1950. Už u někdejší úvahy Císař komunista jsme si dovolili přetisknout fotokopii textu obecného zákoníku občanského z roku 1811, jehož hlava sedmnáctá nese název „O smlouvách a právních úkonech vůbec,“ zatímco takový § 859 říká, že práva vznikají i z právních úkonů (na tuto úvahu si dovolujeme zvídavé čtenáře odkázat).

Co z toho plyne? Že červen 1811 a říjen 1950 jedno jsou.

Císař František I. i II. v jedné osobě smočil brk, škrábl na papír a byl tu rok 1950!

Byli jsme ušetřeni hrůz totality i světových válek, o všem možném ostatním ani nemluvě. Skřípající brk mocnářův se během podpisu změnil v ukaňkané pero prvního dělnického prezidenta, který ve volném čase z pohnutek stejně ušlechtilých, jaké vedou i jeho notorické následovnice (mstivost, závist, nenávist), vymyslel dokonce i takové pitomosti, jako odebírání akademických titulů.

Nový občanský zákoník nám ovšem nepřináší jen tisíce právně vadných ustanovení, ale zřejmě i záhady vpravdě matematické.

S ohledem na vyjádření kolegů jeho autorů nás včera média (např. Novinky.cz) oblažila sdělením, že dvouletá reklamační lhůta od Nového roku končí.

S novým občanským zákoníkem bude všechno nové, a tedy i všechno jinak.

Takže od Nového roku už žádné dva roky na reklamaci! Podle § 2165 odst. 1 nového občanského zákoníku je totiž kupující oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží, do dvaceti čtyř měsíců od převzetí.

Vidíte ten rozdíl?

Což nám klade nutkavou otázku, jestli je opravdu o tolik lepší „prašť“ nežli „uhoď.“

« Zpět