Nespěchejme pomalu, ale

naopak hodně rychle. Před právníky je třeba prchat, prchat a prchat. A při výkonu svých nezadatelných práv je třeba spěchat, spěchat, spěchat.

Na každého moudrého a úspěšného člověka čeká kdesi za bukem spousta zapšklých nepřejícníků, kteří mu ten úspěch nakonec vždycky pokazí.

Nic na světě Vás nebaví víc, nežli trhat vlasy nebo vousy a přitom sami žádné nemáte? Tak pospěšte.

Zatím nám ještě ustanovení § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku radostně a přejícně stanoví, že jde-li o část těla, jež se přirozeně obnoví, má se za to, že souhlas s jejím oddělením byl udělen.

Ale považte, návrh novely zpracovaný nejmenovaným Ministerstvem spravedlnosti ze dne 17. tohoto měsíce nám toto tolik potřebné ustanovení hodlá vzít s poukazem na to, že prokázat negativní skutečnost vlastně není možné, takže by souhlas byl dán vlastně vždycky (vlastně jsem to taky říkal) a zásahy do integrity by tudíž zákoník umožňoval komukoli bez ohledu na stanovisko dotčené osoby. Takže jak pravím, škubejte rychle, kdo ví, jestli nám to vydrží.

Pracovní návrh novely nás dokonce hodlá vrátit do temných časů nepoctivosti.

Vždyť podle § 7 se má za to, že kdo jednal určitě, jednal také poctivě a v dobré víře (běda jen těm, kdo jednají neurčitě), což však novela míní nahradit plytkým, nekošatým textem, že v pochybnostech se dobrá víra předpokládá. Tím ovšem novátorský počin zákoníkových tvůrců přijde jaksi vniveč, a ani my už nebudeme přímo ze zákona poctiví (protože dokázat negativní skutečnost vlastně nejde, jsme přitom poctiví zřejmě nevyvratitelně) jako dosud.

Jak dávno dobře víme, smí nás četníci za bukem či v temném koutě po libosti mlátit, protože podle § 8 jen „zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“ (takže skryté logicky ano).

Považte: pracovní návrh novely tvrdí, že takové ustanovení vede „k nežádoucím důsledkům, které nelze uspokojivě překlenout.“ Jako by ani nebyla škoda rány, která padne vedle.

Onen podivný pracovní návrh nám dokonce chce vzít právo zapsat svůj souhlas s pitvou do rejstříku pitvychtivých pod zcela plytkou záminkou, že takový rejstřík neexistuje.

Jak přijdou třeba vrahové k tomu, že souhlasu s pitvou netřeba (podle návrhu novely), stanoví-li to zákon? Takováhle divná novinka přece vůbec nepodporuje činnost cechu vrahů (nyní ovšem spolku) ani jiných podobných raně feudálních institucí a velmi tak komplikuje návrat do středověku.

Prostě je třeba si při realizaci svých novým občanským zákoníkem zaručených práv pospíšit, než nám je někdo zase vezme.

« Zpět